Dokonalou encyklopedii literatury napsat nelze, myslí si spoluautor učebnice, která získala už druhou Magnesii Literu

Představuje literární dějiny pojaté jako „mapy časových ploch“. Co si pod tím představit? „Projekt vznikl kolem roku 2009. Tehdy jsme se s celým týmem rozhodli zkusit různé alternativní způsoby, jak napsat dějiny literatury. Už na začátku jsme se totiž shodli, že dějiny literatury nikdy nenapíšete tak, aby pojaly všechno. Představa dokonalého encyklopedického celku je podle mého názoru i názoru mých kolegů nesmyslná,“ odpovídá profesor Vladimír Papoušek.

Proto se svým týmem zkoušel, jak pojmout témata z dějin literatury nově. „Chtěli jsme nasvítit nové plochy, které dosud nasvícené nebyly. Aniž bychom měli ambici říct: Tak, a teď jsme na všechno přišli a všechno jsme vyřešili. Prostě je to jeden ze způsobů, jak se na dějiny dívat,“ komentuje.

Od roku 2011, kdy vyšly první Dějiny nové moderny (Česká literatura v letech 1905 – 1923) – a už ony získaly Magnesii Literu – vznikly další tři díly této mimořádné literární učebnice. Jak říká Vladimír Papoušek, každý díl posouvá dějiny české literatury v čase i v metodě. „V každém díle jsme naši metodologii trochu posouvali. Vždy tak, abychom opět věci viděli z trochu jiného úhlu,“ popisuje.

„A plocha času, to jsou dějinné souvislosti,“ pokračuje, „ty umožňují čtenáři, aby se podíval na to, co v které době šlo paralelně vedle sebe. To nejsou jenom události literární, ale třeba film, vynálezy a tak dále. Všechny tyto věci souvisejí. Nelze oddělovat literaturu od všeho ostatního, protože literatura je živý jazyk a jím komunikujeme všichni. Takže jsme chtěli, aby tato komplexnost byla vidět.“

Čtěte také

Mladí lidé jsou bezva a já se od nich učím, říká profesorka Jitka Radimská, která zakládala romanistiku na Jihočeské univerzitě

Poslední, volně navazující díl, za který tým autorů v čele s Vladimírem Papouškem získal druhou Magnesii Literu, a to v kategorii Naučná literatura 2023, vyšel loni a nese název Chór a disonance. „Zabýváme se obdobím, které je poměrně bolestné – padesátá léta v české literatuře. Museli jsme hledat zase jiný klíč, jak se na věc dívat. Snad jsme našli něco, s čím jsme byli schopni se identifikovat jako tým,“ uvádí.

Kritici už v roce 2011, kdy vyšly Dějiny nové moderny, předpovídali, že kniha vzbudí diskusi o české učebnici. „Upřímně řečeno nevím, jestli něco spustila, ale myslím si, že dneska už je to dílo, které nemůže nikdo minout. Má opravdu hodně stránek, v těch čtyřech dílech,“ usmívá se Vladimír Papoušek.

A chystá se na další. „Předpokládám, že snad vydáme i díl, který bude věnován šedesátým létům a skončí s nástupem normalizace, to znamená roky 1970 a 1971, kdy se všechno začalo znovu měnit. V něco úplně jiného,“ dodává.

Celý rozhovor s profesorem Vladimírem Papouškem o jeho práci, akademické kariéře, zkušenostech ze zahraničí i lásce k rockové hudbě si poslechněte online.