Do tanečních se hlásí málo lidí, přitom jsou důležitou přípravou na společenský život, říká Jan Fíla
Pracoval jako mechanik šicích stojů a ve volném čase tančil. Nakonec Janu Fílovi tanec učaroval natolik, že vystudoval taneční konzervatoř a od roku 1988 vyučuje. Jakmile měl možnost, začal se tančit naplno, závodil a dodnes jako taneční mistr denně učí.
Během let však zaznamenal velký pokles zájmu o taneční kurzy u mladých lidí. „Mladí se hlásí poměrně sporadicky, ale liší se to město od města. Způsobila to trochu 90. léta, kdy osm z deseti tanečních kurzů bylo jen komerčních, bez vzdělaných lektorů, lidé se tam nenaučili používat společenský tanec a byli zklamaní,“ říká.
Důležité je podle něj umět si kurz vybrat, což však není snadné. Jako vodítko radí Jan Fíla hledat vybranu taneční školu v seznamu Svazu učitelů tance.
On sám preferuje, když se mu hlásí jednotlivci namísto již předem domluvených párů. Zároveň dbá na to, aby byly počty vyvážené. „Pokud nám schází chlapci nebo dívky, obejdeme školy a snažíme se sehnat další účastníky,“ vysvětluje.
Do tanečních se přitom nyní hlásí spíše chlapci. „Začínají více myslet na budoucnost a ví, že bez tanečních a bez přípravy na společenský život to budou mít těžké. Překvapivě náročnější je tedy sehnat děvčata,“ komentuje.
Kurzy by podle něj skutečně kromě tanečních kroků měly účastníky učit společenskému chování. „Mladí lidé by se tam měli naučit vázat kravatu, chodit v hezkém oblečení, chovat se k partnerovi a k ostatním lidem. Podle mého názoru jsou taneční strašně potřeba, zvlášť v naší zemi, protože máme obrovské mezery v tom, jak se k sobě chováme na ulicích, ve společnosti. Etiketa je potřeba,“ dodává.
Další výhodou pak podle něj je, že pravidelný tanec pomůže i štíhlé linii. „Díky tanci se dá hubnout a já si dokonce myslím, že je to úžasná metoda, jak si uchovávat zdraví. Tanec vás nutí stát a pohybovat se vzpřímeně a neznám aktivního tanečníka, který by měl problémy s klouby a se zády,“ doplňuje taneční mistr Jan Fíla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
