Díky plazmatu máme ostré nože a nemačkavé šaty. Zkrotit ho ale ještě neumíme, říká astrofyzik Petr Kulhánek
Profesor aplikované fyziky, vysokoškolský učitel a neúnavný popularizátor vědy Petr Kulhánek se celý svůj profesní život zaměřuje na plazma. Tedy ionizovaný plyn, který má podle něj řadu fascinujících vlastností. „Plazma je jako klubko neposedných háďat. Kam může, tam expanduje. Je plné nestabilit. A člověk se snaží učit, jak ho zkrotit,“ říká.
„Spolu s tím se musíme učit i pokoře před přírodou. Vždycky, když si myslíme, že už to s plazmatem umíme, že ho držíme v magnetickém poli, že jsme ho krásně spoutali, tak ono vyhřezne úplně někde jinde. Je to příroda, kdo má poslední slovo,“ usmívá se Petr Kulhánek.
Až se ovšem my lidé naučíme plazma zkrotit, mohli bychom ho využít třeba k výrobě velmi levné energie. Další využití lidstvem už existuje v mnoha technologiích. „Když v kuchyni máte velmi ostrý nůž, tak ten břit je pokovený v plazmatu. Nebo nemačkavé šaty, to jsou textilie ošetřené plazmatem. Jiný příklad: PET lahve, ve kterých si kupujeme limonády nebo pivo – pokud by nebyly upravené plazmatem, nápoje by vyčpěly, protože polyetylen je průdyšný a oxid uhličitý, který tomu dává ten říz, by vyprchal,“ vyjmenovává akademik.
Ačkoli se s plazmatem setkáváme v mnoha životních situacích a ani o tom nevíme, naopak u plynového vařiče se s ním nesetkáme. „Přestože plamen má relativně vysokou teplotu, tak ne dostatečnou k tomu, aby došlo k ionizaci. Plazma ke svému vzniku potřebuje teplotu okolo šesti tisíc stupňů Celsia. To zajistí plazmový hořák, obloukový výboj, blesk, možná nějaký plamenomet, tam bychom asi na vrcholcích plamenů mohli hovořit o ionizaci a řídkém plazmatu. Ale plamen na běžném hořáku, ani plamen svíčky plazmatem rozhodně není,“ vyvrací Petr Kulhánek běžně rozšířený názor.
Plazma má podle něj tři klíčové vlastnosti. „První – je to ionizovaný plyn, v němž jsou elektrony utrhány z atomárních obalů, to znamená, že získáváme krásně vodivé prostředí. Druhou – v každém konečném objemu je stejné množství kladného i záporného náboje, tomu se říká kvazineutralita. A třetí, nejdůležitější – kolektivně reaguje na elektrická magnetická pole a samo je vytváří, čímž se velmi odlišuje od plynu,“ líčí vědec.
Čtěte také
A má plazma něco společného s lidmi? „Kolektivní chování známe – když přijdete na úřad, kde úřednice něco zkazila, tak ona nikdy neřekne, že udělala chybu, ale svede to na úřad a předpis. To je kolektivní chování, schováváme se za kolektiv. To ale částice plazmatu dělat nemusejí, ony se nemusejí schovávat, ony opravdu reagují společně. Elektromagnetické pole je rozvlní, a ony jak se vlní, společně vytvářejí nové elektromagnetické pole,“ srovnává Petr Kulhánek.
Co by nás ale do života inspirovat mohlo, je podle něj vyrovnanost kladů a záporů „Když člověk čte na sociálních sítích hodnocení politické situace, vždycky se dočte, že někdo je grázl, nebo naopak svatoušek. Ale nikdy to není ani jedno, ani druhé. Každý člověk je skutečná bytost z masa a kostí, která má kladné i záporné vlastnosti. A to bychom se mohli učit od plazmatu – nevidět svět černobíle,“ uzavírá.
Celý rozhovor s Petrem Kulhánkem nejenom o plazmatu, ale i o astrofyzice a věcech mezi nebem a zemí si poslechněte online.
Související
-
Nikdy mě nenapadlo, že budu vědcem. Myslel jsem, že ti musí být strašně chytří, směje se vulkanolog
„Chtěl bych se dostat do lifestylového časopisu s receptem na speciální bábovku, která by připomínala sopku.“ To je jeden ze snů Petra Brože, předního planetárního geologa.
-
Fotí tmu, takže cvaknout nestačí. Na astrofotografii roku potřeboval Zdeněk Vojč 120 hodin expozice
Zdeněk Vojč z Hradců u Českých Budějovic je IT specialista. Ve volném čase ale fotografuje vesmír. Jeho snímek mlhoviny Bílého trpaslíka se stal astrofotografií roku.
-
I ten největší blbec má DNA sahající od Slunce až za Pluto, vysvětluje s úsměvem biolog
Když Johan Gregor Mendel poodhalil základy dědičnosti, ještě nevěděl nic o DNA. Ani o tom, jakými fascinujícími způsoby jsou jím objevená pravidla dědičnosti zajištěna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka