Děti ze sociálně slabých rodin jsou neorganizované, chybí jim pochvala i možnost být dětmi. Změnit se to snaží nízkoprahové centrum

Proč se centrum označuje jako nízkoprahové? „Nízký práh znamená, že když k nám děti chtějí vstoupit, nenarazí na téměř žádné překážky. Zajímá nás jenom jejich křestní jméno, nebo přezdívka, a věk, abychom jim mohli adekvátně nastavit program. Děti mohou volně přicházet, volně odcházet, nemusejí se dopředu hlásit ani se z aktivit omlouvat,“ vysvětluje Jitka Borovková.

I když náplň centra neodpovídá klasickému kroužku nebo sportovnímu klubu, jistý řád tu fungovat musí. „Děti dodržují pravidla klubu, ale protože akce plánujeme společně a většinou z jejich popudu, samy se na to těší a devadesát procent z nich přijde. Samozřejmě, je to otevřené, pokud rozdáme třeba patnáct přihlášek, do poslední chvíle nevíme, kolik dětí dorazí, ale na to už jsme připravení,” usmívá se vedoucí.

Jitka Borovková|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Pro děti ze sociálně slabých rodin a vyloučených lokalit má porozumění. „Ty děti jsou neorganizované, dost často ani nemají podporu v rodině, aby jim doma řekli: Hele, ve dvě ti začíná klubík, běž do klubíku. Ony se často řídí samy, a pokud se nezeptají lidí na ulici, kolik je hodin, tak ani nemají pojem o čase. Prostě vyběhnou ven a jsou tam celé odpoledne, ale je potřeba je pochválit, jsou šikovné a chodí na čas,“ popisuje.

Na dětských návštěvnících nízkoprahového centra je podle Jitky Borovkové báječné to, že jsou upřímní. „Opravdu na nich hned vidíte, jestli se jim program líbí. Nehrají si na nic, když jim něco nevyhovuje, okamžitě to řeknou. Je tam čistá láska, bezprostřednost, tady a teď si dokážou užívat naplno,“ líčí.

Na otázku, co naopak dětem a mladým lidem z „nízkoprahu“ chybí, odpovídá, že pochvala a sebedůvěra. „Z domova jim hodně chybí ocenění a také možnost být dětmi. Přinesla jsem třeba po synovi stavebnici z lega a přišli dvanáctiletí, třináctiletí kluci a začali si s ní hrát. Říkám jim: Kluci, přece si nebudete hrát s kostkami jako malí. A oni odpověděli, že takovou stavebnici nikdy doma neměli,“ vypráví.

„To jsou rodiny s mnoha dětmi, které fungují tak, že děti se musejí starat o mladší sourozence, takže brzo dospívají a jsou zařazeny do problémů rodiny. Hru doma příliš nezažívají,“ dodává vedoucí charitních služeb.

Čtěte také

Když se narodíme, potřebujeme náruč. Pokud rodičovská chybí a neobjeví se jiná, na dítěti se to podepíše

A o jaké aktivity si tedy v nízkoprahovém klubu samy děti říkají? „Pravidelně máme výtvarnou dílnu, kde něco vyrábíme. Nejenom, že malujeme a zkoušíme různé techniky, ale také tvoříme věci, které si děti mohou odnést. Teď jsme dělali dárek pro paní učitelku, vyrábíme dárky ke Dni matek, ke Dni otců, k Valentýnu a podobně. Děti si vytvořily vlastní nástěnné hodiny, holky vlastní šperkovnici. To je hodně baví,“ říká Jitka Borovková.

Kluky zase podle ní láká sport, a tak mají v nízkoprahovém centru i sportovní dílnu. „Chodíme jednou za čtrnáct dní do tělocvičny Základní školy Nová v Českých Budějovicích, kde nám pan ředitel poskytuje prostory. Tam si můžeme vybít energii. Přes léto jsou různé výlety, třeba do zoo, teď budeme pořádat šipkovanou, někdy kluky bereme na bowling a tak dál,“ doplňuje.

Všechny služby nízkoprahového zařízení českobudějovické charity jsou bezplatné, aby si je děti i z těch sociálně nejslabších rodin nemusely odpírat a aby mohly trávit svůj volný čas jinak než bezprizorně na ulici.

Celý rozhovor s Jitku Borovkovou, vedoucí českobudějovického nízkoprahového centra pro mládež a rodinné poradny, si poslechněte online.