Cisterciáci stavěli kláštery u vody a zušlechťovali nehostinná údolí. Po jejich stopách vedou značené stezky

11. červen 2024

Pěší putování napříč Evropou a ještě po stopách jejích kulturních a církevních dějin nabízí Cisterciácká cesta, jejíž dvě větve vedou i skrze naše území. Část protíná jižní Čechy – není divu, vždyť tu stojí významný vyšebrodský klášter. Je jedním z pěti ještě živých, funkčních a obývaných příslušníky řádu na trase.

Jejich předchůdci ve středověku postupně osidlovali Evropu od Francie až po Polsko a zušlechťovali původně nehostinná území v bahnitých nivách řek. Proč právě tam? „Má to dva základní aspekty. Jedním je údolí a druhým řeka. Voda je život, to si nemusíme dál rozkrývat. A údolí, to je v případě cisterciáků symbol usebrání se k sobě. Takže když se podíváte po krajině a spatříte klášter na kopci, tak určitě není cisterciácký,“ odpovídá Marta Krejčíčková z Místní akční skupiny Rozkvět, která se podílí na tvorbě a propagaci poutní cesty u nás.

Marta Krejčíčková z Místní akční skupiny Rozkvět

Pokud se vydáme na putování po jednotlivých cisterciáckých krajinách, často podle Marty Krejčíčkové půjdeme údolím, dlouho neuvidíme nic a pak se najednou před námi objeví klášter. „Když si představíte klášter ve Vyšším Brodě, tak ten je sice na lehčím ostrohu, takže není vodou ohrožován, ale stojí u ní velmi blízko a potřebuje ji ke svému provozu,“ říká.

Typické pro cisterciácké kláštery jsou proto jednak uzpůsobené zdroje užitkové vody a jednak pomocné zdroje vody pitné. „Když se podíváte, jakým způsobem měli vyřešený rozvod vody po klášterech, tak to je malý konstrukční zázrak,“ podotýká Marta Krejčíčková.

„Stojatá voda je také zdroj hmotného života, můžete si představit chov ryb, led, kterým se chladí potraviny. Vodu navíc můžete v rybníce regulovat, takže ji zachycujete v krajině, pouštíte ji, když potřebujete, proto tam najdeme i mlýn a tak bychom mohli pokračovat,“ dodává.

Z původních neúrodných mokřadů se pod rukama příslušníků řádu stávala úrodná půda a půvabný kus země. „Šlo o kolonizaci neosídlených lokací, kam cisterciáci přicházeli na pozvání svých donátorů, v případě Vyššího Brodu šlo o rod Rožmberků. Řeholníci přinášeli jednak víru, jednak určitý řád života. A pak také na sebe nabalovali lidi, kteří pro klášter pracovali,“ vypráví Marta Krejčíčková.

Společně vyklučili lesy, odvodnili močály, vybudovali vodní nádrže, mosty, vytvořili úrodná pole, do strání vysadili vinice, zkrátka přizpůsobovali své aktivity i krajinu lokaci. „Jinak to vypadalo na Velehradě, jinak u nás na Vyšším Brodě. Jiné plodiny, jiný způsob obdělávání půdy,“ podotýká znalkyně. Zatímco pro vyšebrodský klášter je typická jabloň, pro Velehrad réva, Žďár nad Sázavou zase drží ochrannou známku Žďárský kapr.

„Oni byli vlastně inovátoři,“ pokračuje Marta Krejčíčková, „díky každoročním setkáváním si předávali technické návody, ale také například nové odrůdy. Takže rulandské, to jsou cisterciácké pinoty, zlatá reneta, to je jejich odrůda ovoce.“

Čtěte také

A nejen ovocem, vínem a postní rybou živ byl cisterciácký mnich. „Když se podíváte kolem Vyššího Brodu, jak se jmenovaly jejich statky, tak jeden byl Kozinec, jiný Fischhof, čili Rybí Dvůr, pak tam měli specializované zařízení na chov včel, protože i med je důležitý. A tak bychom mohli kolem jednotlivých klášterů postupovat a jasně bychom viděli, jak hospodařili,“ potvrzuje Marta Krejčíčková.

Původně řád potřeboval uživit sám sebe, postupně získával prostředky i prodejem svých výrobků. „Dnes se tomu říká udržitelný rozvoj. Cisterciáci ho praktikují po celá staletí zcela přirozeně. Soběstačnost a samozásobitelství byl základ. Později se opravdu vygenerovala nadprodukce, a tak si zřizovali ve městech domy, i třeba v Českých Budějovicích, kam přebytky soustřeďovali a vytvářeli obchodní síť. Dřevo se dopravovalo po Vltavě na Prahu, po Dunaji až do Vídně a tak dále,“ doplňuje.

A do Rakouska, Německa, Polska, Slovinska nebo až do Francie se po Cisterciácké cestě můžete vydat i vy. Protíná ve třech větvích krajiny zkultivované takzvanými „šedými mnichy“ a de facto kopíruje jejich vlastní spojnice, po kterých se v dávných dobách navštěvovali.

Dohromady stezky měří přes 6300 kilometrů a na našem území vedou po značkách Klubu českých turistů. Na webu cisterciackekrajiny.cz najdete i mobilní aplikaci, která vás tudy provede. Další podrobnosti získáte i z rozhovoru s Martou Krejčíčkovou, který si můžete poslechnout online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.