Chcete lákavě vyfotit jídlo, které jste uvařili? Nejdůležitější je denní světlo, radí zkušená fotografka

8. srpen 2019

Pořídila snímky už pro 120 kuchařských knih a nespočet známých kulinářských časopisů. Fotografka Alena Hrbková ráda pracuje v poklidném prostředí. A když zatouží po trošce vzrušení, fotí divadelní představení.

„Jídlo a divadlo jsou zdánlivě neslučitelné, ale pro mě je to zábavné, že to jsou takové jiné světy. Na divadle musím být mnohem rychlejší, ale pořád to není tak rychlé jako třeba ve sportu, protože herci mi nemohou utéct z jeviště,“ komentuje.

Knihu Jak se fotografuje jídlo napsala fotografka Alena Hrbková

K fotografování jídla se Alena Hrbková podle svých slov dostala vlastně náhodou. „Já jsem vystudovala fotografii v Mnichově a pořád jsem hledala, co by mě bavilo. Pak jsem se dostala jako praktikantka do studia, kde se fotilo jídlo, a zjistila jsem, že to mě bude bavit asi úplně nejvíc. Jsou to totiž taková zátiší, která se fotí v poklidném prostředí, není tam takový stres jako třeba v módní fotografii,“ říká.

Jídlo fotí už asi dvacet let. V poslední době si všímá toho, že se zachycování pokrmů a zveřejňování snímků stává velkým trendem i mezi amatéry. Také proto napsala Alena Hrbková knihu s názvem Jak se fotografuje jídlo.

Profesionálové pro kuchařky dnes už podle ní fotografují vždy reálné jídlo, ne náhražky a rekvizity, jak tomu bývalo dřív. „Pokrmy pro fotky děláme přesně podle receptů v kuchařce, všechno je jedlé,“ potvrzuje.

Čtěte také

Většina jídel vzniká přímo v její kuchyni. „Pro většinu časopisů a knížek se vařilo tady. Svoji kuchyň využívám i na focení lidí. Ona není moc velká, ale my trochu švindlujeme, aby tak vypadala,“ prozrazuje.

Nejdůležitější pro povedený snímek jídla je podle ní světlo. „To tvoří fotografii a musíte se ho naučit vnímat, já fotím vždy jenom s denním světlem, to je pro jídlo ideální. Druhá věc je, že když jídlo nafotíte, musíte na něj dostat chuť. Pokud na něj chuť nemáte, tak foťte znovu,“ radí.

Paradoxem ale je, že Alena Hrbková sama skoro nevaří. „V mé kuchyni neustále někdo vaří, ale mně se pak všichni smějí, že já sama toho moc nevařím. Jsem ale výborný teoretik po těch letech. Když mi někdo popisuje ingredience, tak já už cítím tu chuť,“ uzavírá.

Spustit audio

Související