Bouráků ve vysílání bylo požehnaně, odhaluje zákulisí práce rozhlasáka na olympiádě redaktor Kamil Jáša

Další významnou komplikací bylo počasí, kvůli kterému zamrzaly mikrofony, kolabovaly mobily a své si užili i reportéři stepující dlouhé hodiny na venkovních komentátorských stanovištích.

Sportovní redaktor Kamil Jáša|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Že se olympijské přenosy neobešly bez prekérních situací, potvrzuje redaktor Radiožurnálu Sport a Deníku Kamil Jáša. „Takových těch bouráků, jak říkají rozhlasáci, bylo požehnaně. Například se vyjede jiná šavle a je tam slyšet úplně někdo jiný a řekne do mikrofonu to, co by být slyšet nemělo. Proto mě moji zkušenější předchůdci Pavel Kroneisel a Ludvík Mühlstein v Českém rozhlase České Budějovice učili, že myslet si můžu, co chci, ale u mikrofonu mám být opatrný. Nejmladší členové naší rozhlasové olympijské výpravy asi tyhle rady neposlouchali úplně pozorně,“ říká.

Když přestane fungovat technika, může to být pro redaktora velká lapálie. „Pokud se vám před očima ztratí aplikace s výpočty průběžného pořadí běžců na lyžích, tak to také není velká legrace, protože jste přepojeni do živého vysílání, kde máte komentovat vyvrcholení závodu a najednou nevíte, kdo je na jakém místě. No, ale všechno se musí zvládnout,“ komentuje Kamil Jáša.

Čím si tedy sportovní redaktor může pomoci ve chvíli, kdy vypadne aplikace a v rádiu nesmí být ticho? „Záleží na pokoře, se kterou přistupujete k rozhlasovému přenosu. Musíte se dopředu připravit na to, co by kdyby,“ připomíná Kamil Jáša.

Čtěte také

Začínal jako autor reportáží o zvířátkách, teď je Jakub Szántó oceňovaným válečným zpravodajem

„Jel jsem například komentovat závody v cross-country, a tak jsem oslovil naši krajanku, olympijskou vítězku v běhu na lyžích Kateřinu Neumannovou. Ta mi velmi trpělivě a ochotně vysvětlila zákulisí. Poprvé v životě jsem měl totiž komentovat sprint týmů a zdálo by se, že tam půjde hlavně o rychlost, ale ono to tak úplně není. Závodníci musejí nejprve postoupit z kvalifikace do čtvrtfinále, semifinále a kdo postoupí do finále, tak v tom už je i notná porce vytrvalosti. A právě tyhle drobné nuance mi Katka vysvětlila,“ líčí.

To jsou vědomosti, které potom reportér může využít, jestliže se dostane do situace, že musí dvě minuty „prokecat“, než se aplikace chytí. „Anebo se popisuje to, co člověk vidí. To je úplně nejjednodušší – a zároveň nejsložitější. Rozhlédnout se kolem sebe, podívat se na diváky a mluvit. Mimochodem byl jsem rád, že tam diváci byli, sice málo a fandili na povel, ale tu atmosféru vytvořili,“ zmiňuje Kamil Jáša.

„Nebo se třeba při skocích na lyžích dá mluvit dlouho a věrně o počasí. Padal sníh, foukal vítr ze všech stran, to byla zajímavost. Ten můstek je tam postavený v místě, kde kolem dokola jsou větrné elektrárny. A vítr a skoky na lyžích – to přece vůbec nejde dohromady. Ale zase, nechal jsem si vysvětlit od Jana Matury, rodáka z Českého Krumlova a asistenta trenéra českých skokanů, že ten, kdo můstek stavěl, o tom asi přemýšlel, protože tam sice fouká, ale jenom z jednoho směru, což může být nakonec chvílemi i výhoda,“ doplňuje.

Celý rozhovor s Kamilem Jášou o tom, jaké je to být sporťákem na olympiádě, si poslechněte online.