Bereme, co je. Generační výpověď dívky, která dospívá v neúplné rodině v socialistických Strakonicích

Generační výpověď, která je i přesnou analýzou komunistického režimu. Autorka vypráví částečně autobiografický příběh dívky, která hledá sama sebe i někoho, kdo by ji měl rád. Dívá se kolem sebe, přemýšlí, analyzuje, vtipně až ironicky glosuje… Útěchou jsou pro ni první lásky, útěky k poezii a naděje na studia v Praze. Také by se moc ráda setkala se svým otcem.

„Ještě před dvěma dny jsem nevěděla, že nějakého otce mám. Náhle se odkudsi vynořil, aby mi byl vzápětí odňat a nahrazen přídělem nenávisti a nerváctví. Padla nová slova, která se mi nikdo nenamáhal objasnit: Slovensko, flanďák, vodvleče… Jakým právem tihle lidé přeťali naši cestu za krajinami z mých snů? To oni na nás poštvali esenbáky, nijak se tím netajili. Nechala jsem sebou trpně cloumat a klíčilo ve mně pohrdání.“

Románová prvotina Věry Noskové Bereme, co je vyšla v roce 2005, byla nominována na cenu Magnesia Litera. Rozhlasová četba na pokračování vznikla v roce 2006, v režii Jakuba Doubravy text načetla Lenka Krčková Šestáková.

Věra Nosková

Věra Nosková se narodila v roce 1947 v západočeském Hroznětíně. Vyrůstala ve Strakonicích, kde také v roce 1966 maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole. Vzdělání si pak rozšířila na pražské střední pedagogické škole.

Pracovala jako aranžérka, dělnice, cukrářka, archivářka, kreslička, uklízečka, servírka nebo jako učitelka v mateřské škole či vychovatelka na internátě. Po roce 1989 se věnovala novinařině. Psala pro Český deník, časopis Týden nebo Hospodářské noviny. Od roku 2003 se věnuje psaní beletrie.

Věra Nosková|foto:Jan Sklenář

Začínala už v 60. letech poezií, publikovala v časopisech Divoké víno a Literární měsíčník. První sbírka básní připravená do tisku v českobudějovickém nakladatelství Růže počátkem 80. let byla těsně před vydáním zakázána. Jediná sbírka básní „Inkoustové pádlo“ vyšla v roce 1988.

Výrazně na sebe upozornila v roce 2005 generačním románem s názvem „Bereme, co je“. Autobiografický příběh o nelehkém dospívání v neúplné rodině na maloměstě v éře komunismu se líbil jak čtenářům, tak kritice. Autorka za něj byla nominována na cenu Magnesia Litera. Duch doby, v níž vyrůstala, označila v jednom z pozdějších rozhovorů za přikrčený, hnilobný, opatrný, cynický.

Na „Bereme, co je“ navazuje román „Obsazeno“ popisující život v Československu po okupaci v srpnu 1968. Oba dva romány dostaly i podobu rozhlasové četby na pokračování. Autobiografickou trilogii uzavírá román „Víme svý“, který se odehrává za normalizace v jednom malém jihočeském pohraničním městečku.

Věra Nosková byla spoluzakladatelkou a po tři roky také předsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a je členkou PEN klubu. Založila rodinné nakladatelství Klika, aby v něm mohla vydávat právě knihy skeptiků šířící osvětu a kritické myšlení, později v něm začaly vycházet i knížky její.

Už několik let spolupracuje s Českým rozhlasem České Budějovice, pro který píše a také načítá Rozhlasové sloupky. V poslední době píše a publikuje především fejetony, povídky a také cestopisy.