Antonín Pelíšek: Nejkrásnější dárek
Dostal jsem o Vánocích dárek. Ačkoliv je malý, tak o velikosti deset na patnáct centimetrů a nestál víc než pětadvacet korun, udělal mi velkou radost.
Mám ho postavený doma na viditelném místě a těším se z něj každým pohledem. Nebudu vás dál napínat. Jde o pohlednici s přáním vlastnoručně podepsaným dvěma vnuky školáky.
Tak trochu mě to doneslo do dob, kdy posílání pohlednic příbuzným a známým bylo běžným jevem. Stačilo pár ručně psaných řádek a spojení mezi odesílatelem a adresátem se na okamžik rozsvítilo.
Doba se mění, posílání pohlednic a dopisů je na ústupu. Nahradilo je několik znaků předaných mobilem, u novoročních přání dokonce odeslaných hromadně na řadu dalších adres. Je to rychlejší, méně pracné a levnější než klasický dopis.
A pokud se přece jen chceme vrátit k tradici, máme na pohlednicích přání předepsaná. Stačí podpis. Navzdory této praxi mám ještě několik přátel, se kterými si vyměňuji na dálku klasická přání na ofrankovaných pohledech.
Ale tohle přání od vnuků, byť iniciované jejich rodiči, bylo něčím mnohem větším. Nadějí, že se také rodiny začínají nad vzájemnými vztahy pomalu zamýšlet. Někdy stačí jen málo. Třeba minuta času a pár drobných peněz.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
