35 hodin v roušce, zdlouhavá cesta letadly a autobusem. Návraty Čechů ze zahraničí jsou v době epidemie složité
Poslední týdny obrátily mnoha lidem život vzhůru nohama. Nákaza koronavirem, která se šíří po celém světě, velmi ovlivnila situaci tisíců Čechů, kteří pracují a studují v zahraničí. Jejich návrat domů se najednou stal nelehkým úkolem.
V uplynulých týdnech vyrazilo postupně 15 českých evakuačních letadel do 17 světových destinací, například do Pobaltí, Egypta, Filipín, Hondurasu, Mexika, Vietnamu, Panamy, Kuby, Dominikánské republiky, Kanady a dalších.
Z dovolených nebo pracovních a studijních pobytů se těmito speciály vraceli čeští občané. „Ministerstvo zahraničních věcí od 18. března repatriovalo ze svých prostředků už více než 4300 českých občanů, kteří se v zahraničí ocitli v nouzi,“ uvádí Zuzana Štíchová, ředitelka odboru komunikace ministerstva.
Dalším několika tisícům Čechů pomohlo ministerstvo s návratem do vlasti vyjednáním různých výjimek či povolení. „My se řídíme jasnými kritérii - jak přísná tam jsou opatření, v jaké situaci se tam čeští občané nachází a také kolik jich tam je,“ dodává Zuzana Štíchová.
Fronty na záchod, ale skvělý personál
Z ostrova Roatán v Karibiku se repatriačním speciálem vracela domů Veronika Papežová z Českého Krumlova. Odlet zhruba 120 Čechů tam pomáhal zajišťovat konzul Jiří Černý. Veronika Papežová je teď, stejně jako ostatní navrátilci, v karanténě.
„Z Roatánu jsme letěli do Cancúnu, tam jsme nabírali další Čechy. Dál jsme pokračovali do Kanady, kde jsme doplňovali palivo, další let směřoval do Reykjavíku, tam jsme také nabírali palivo, a až potom do Prahy. Trvalo to asi 23 hodin,“ vypráví.
Cesta byla podle ní náročná fyzicky i psychicky. „Letadlo bylo hodně malé, fungovaly tam jen dva záchody pro 200 lidí, a to se prostě projeví, furt byly fronty. Personál se o nás ale postaral parádně, měli jsme zajištěné jídlo a pití a byli fakt úžasní,“ popisuje.
V posledních dnech se na internetu objevilo video s hudbou z filmu Krotitelé duchů, které doposud s nadšenými ohlasy shlédlo kolem jednoho a půl milionu lidí. Natočila ho posádka evakuačního autobusu hasičského záchranného sboru. I tyto autobusy svážely Čechy domů.
„První evakuační autobusy vyrazily 4. března, konkrétně se jednalo o Frankfurt a Vídeň. Pak jsme jezdili pravidelně do Mnichova, Berlína, zajistili jsme také spoje z Londýna, Curychu, Paříže nebo Skandinávie,“ říká Zuzana Štíchová z ministerstva zahraničních věcí.
Kde v Mexiku sehnat roušky?
Jedním z těchto autobusů přijel domů Jaroslav Michal s manželkou. Oba teď tráví karanténu v Novohradských horách. Jejich cesta byla ještě o něco dobrodružnější, protože se vraceli z Mexika, kde už jednotlivé státy federace uzavíraly vnitrostátní hranice. „Museli jsme zvolit místní dopravu, protože jen tyhle autobusy pouštěli přes hranice, takže jsme nejprve jeli s místními autobusem do Cancúnu,“ vzpomíná.
Na letišti v Cancúnu pak musel sehnat letenky do Paříže. „Manželka měla přímý let, já musel přes Mexico City. Ve Francii jsme se setkali a pak jsme absolvovali asi jedenáctihodinovou cestu repatriačním autobusem do Prahy,“ líčí.
Čtěte také
Poměrně paradoxní podle něj bylo, že věděl, že do repatriačního autobusu bude potřebovat roušky, ale ty v Mexiku nebylo možné sehnat. „Nakonec jsem je na autobusovém nádraží vyškemral od místních zaměstnanců. S manželkou jsme měli roušku nasazenou téměř 35 hodin,“ doplňuje.
V prvních dubnových dnech plánuje ministerstvo ještě vyslat tři repatriační letadla, a to do Austrálie a na oba hlavní ostrovy Nového Zélandu, kde eviduje asi 350 Čechů v nouzi, na Bali, kde je asi 120 Čechů, a na Srí Lanku a do Nepálu zhruba pro stovku občanů České republiky.
Repatriace je dosud pro Čechy zdarma, hradí se ze státního rozpočtu a fondů Evropské unie. Výjimkou bude let do Austrálie a na Nový Zéland, jehož vypravení vyjde na více než 30 milionů korun. Zatímco některé státy za repatriaci z této vzdálené destinace vybírají v přepočtu i 26 tisíc korun, Češi si na návrat přispějí zhruba 18 tisíci, což je standardní cena letenky z této oblasti v ekonomické třídě.
Související
-
Hraniční přechod Studánky zatarasily kamenné bloky, od revoluce místní nic podobného nepamatují
Náměstí v jihočeském Vyšším Brodě a přilehlé tržiště jsou nezvykle tiché a prázdné. Několik málo pěších se ostatním vyhýbá velkým obloukem. Patří to k současným opatřením.
-
Český Krumlov se vylidnil. Místní ale nezahálejí, dobrovolníci tu šijí dva tisíce roušek denně
Na pátém nádvoří českokrumlovského zámku se vždy 1. dubna při zahájení turistické sezóny řadil historický průvod. Tentokrát je tu místo nespočtu lidí v kostýmech prázdno.
-
Turisté a cyklisti o víkendu na Šumavu nepřijeli. Konečně uposlechli vládní nařízení
První víkend bez většího náporu turistů zažily šumavské obce. Po vyhlášení nouzového stavu totiž mnozí lidé brali hory útokem, navzdory vládním opatřením o omezení pohybu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka