35 hodin v roušce, zdlouhavá cesta letadly a autobusem. Návraty Čechů ze zahraničí jsou v době epidemie složité

V uplynulých týdnech vyrazilo postupně 15 českých evakuačních letadel do 17 světových destinací, například do Pobaltí, Egypta, Filipín, Hondurasu, Mexika, Vietnamu, Panamy, Kuby, Dominikánské republiky, Kanady a dalších.

Z dovolených nebo pracovních a studijních pobytů se těmito speciály vraceli čeští občané. „Ministerstvo zahraničních věcí od 18. března repatriovalo ze svých prostředků už více než 4300 českých občanů, kteří se v zahraničí ocitli v nouzi,“ uvádí Zuzana Štíchová, ředitelka odboru komunikace ministerstva.

Dalším několika tisícům Čechů pomohlo ministerstvo s návratem do vlasti vyjednáním různých výjimek či povolení. „My se řídíme jasnými kritérii - jak přísná tam jsou opatření, v jaké situaci se tam čeští občané nachází a také kolik jich tam je,“ dodává Zuzana Štíchová.

Fronty na záchod, ale skvělý personál

Z ostrova Roatán v Karibiku se repatriačním speciálem vracela domů Veronika Papežová z Českého Krumlova. Odlet zhruba 120 Čechů tam pomáhal zajišťovat konzul Jiří Černý. Veronika Papežová je teď, stejně jako ostatní navrátilci, v karanténě.

„Z Roatánu jsme letěli do Cancúnu, tam jsme nabírali další Čechy. Dál jsme pokračovali do Kanady, kde jsme doplňovali palivo, další let směřoval do Reykjavíku, tam jsme také nabírali palivo, a až potom do Prahy. Trvalo to asi 23 hodin,“ vypráví.

Cesta byla podle ní náročná fyzicky i psychicky. „Letadlo bylo hodně malé, fungovaly tam jen dva záchody pro 200 lidí, a to se prostě projeví, furt byly fronty. Personál se o nás ale postaral parádně, měli jsme zajištěné jídlo a pití a byli fakt úžasní,“ popisuje.

V posledních dnech se na internetu objevilo video s hudbou z filmu Krotitelé duchů, které doposud s nadšenými ohlasy shlédlo kolem jednoho a půl milionu lidí. Natočila ho posádka evakuačního autobusu hasičského záchranného sboru. I tyto autobusy svážely Čechy domů.

„První evakuační autobusy vyrazily 4. března, konkrétně se jednalo o Frankfurt a Vídeň. Pak jsme jezdili pravidelně do Mnichova, Berlína, zajistili jsme také spoje z Londýna, Curychu, Paříže nebo Skandinávie,“ říká Zuzana Štíchová z ministerstva zahraničních věcí.

Kde v Mexiku sehnat roušky?

Jedním z těchto autobusů přijel domů Jaroslav Michal s manželkou. Oba teď tráví karanténu v Novohradských horách. Jejich cesta byla ještě o něco dobrodružnější, protože se vraceli z Mexika, kde už jednotlivé státy federace uzavíraly vnitrostátní hranice. „Museli jsme zvolit místní dopravu, protože jen tyhle autobusy pouštěli přes hranice, takže jsme nejprve jeli s místními autobusem do Cancúnu,“ vzpomíná.

Na letišti v Cancúnu pak musel sehnat letenky do Paříže. „Manželka měla přímý let, já musel přes Mexico City. Ve Francii jsme se setkali a pak jsme absolvovali asi jedenáctihodinovou cestu repatriačním autobusem do Prahy,“ líčí.

Čtěte také

Škola za časů koronaviru. Žáci se schází ve virtuální třídě a učí doma, natrvalo by ale tento režim nechtěli

Poměrně paradoxní podle něj bylo, že věděl, že do repatriačního autobusu bude potřebovat roušky, ale ty v Mexiku nebylo možné sehnat. „Nakonec jsem je na autobusovém nádraží vyškemral od místních zaměstnanců. S manželkou jsme měli roušku nasazenou téměř 35 hodin,“ doplňuje.

V prvních dubnových dnech plánuje ministerstvo ještě vyslat tři repatriační letadla, a to do Austrálie a na oba hlavní ostrovy Nového Zélandu, kde eviduje asi 350 Čechů v nouzi, na Bali, kde je asi 120 Čechů, a na Srí Lanku a do Nepálu zhruba pro stovku občanů České republiky.

Repatriace je dosud pro Čechy zdarma, hradí se ze státního rozpočtu a fondů Evropské unie. Výjimkou bude let do Austrálie a na Nový Zéland, jehož vypravení vyjde na více než 30 milionů korun. Zatímco některé státy za repatriaci z této vzdálené destinace vybírají v přepočtu i 26 tisíc korun, Češi si na návrat přispějí zhruba 18 tisíci, což je standardní cena letenky z této oblasti v ekonomické třídě.