Zvon musí mít měkké srdce. V dobré péči se pak může dožít i tisíce let, líčí zvonař Michal Votruba

I sám zvon má svůj vlastní život. „Někdo to vnímá tak, že je to neživý předmět, ulitý z kovu, chladný, ale zvon k nám promlouvá svým hlasem několikrát denně. Oznamuje čas, nějakou událost, komunikuje s námi. No, a aby to mohl udělat, musí se rozpohybovat. Takže se i hýbe. Tím, že se rozkýve, jeho srdce udeří do věnce a zvon se rozezní, rozezpívá,“ popisuje Michal Votruba.

Nejenom srdce má zvon společné se živou bytostí. „Má i plášť, to je ta největší část. Dole je věnec, do kterého srdce tluče, někdo té nejširší části říká ústa. Nahoře je koruna, za kterou zvon visí. A aby se mohl kývat, je zavěšený v hlavě. Profil zvonu, tomu se říká žebro. Podobné, jako máme my,“ připodobňuje zvonař.

Podobnost najdeme i v životním cyklu. Ten ale je mnohem delší než lidský. „Když zvon ulijeme, nastávají jeho dětská léta. A ta mohou trvat tak sto let, než se projeví nějaké opotřebení. Zkraje zvon zraje, dospívá. To trvá asi patnáct až dvacet let, než se usadí,“ vysvětluje Michal Votruba.

Potom následuje dospělost, kdy zvon slouží a postupně se vytlouká. „Za 150 až 200 let by ho měl někdo otočit, aby srdce tlouklo zase do zdravého místa. A pokud se to stane, má zvon před sebou zase dalších 150 až 200 let,“ dodává zvonař.

Čtěte také

Tikání mě uklidňuje, říká sběratel hodin Petr Hadrava, který své cenné kousky vystavuje v Jihočeském muzeu

Takto se podle něj dá zvon otočit několikrát. „Teď jsme například otáčeli zvon z roku 1497, bylo to už počtvrté. V příštím cyklu už se zřejmě vytluče, dosáhne kritické meze, kdy by mohl puknout. Potom by tedy přišla fáze, kdy se zvon musí materiálem takzvaně vyvařit, a tím by získal další životnost,“ líčí.

To znamená, že zvon, jemuž puklo srdce, ještě nemusí „umřít“. Dá se „operovat“. „Ano,“ reaguje Michal Votruba, „zvon se dá opravit, dá se svařit. Odborná firma v Německu takto zvony svařuje, sám majitel říká, že jsou taková malá nemocnice a zvony jsou jejich pacienti, kterým prodlužují život o několik staletí. Dělají jim bypass.“

Pokud se o zvon lidé starají, tisíc let je podle Michala Votruby určitě reálné dožití zvonu. „Kov sám nepodléhá žádné zásadní korozi, je tam jenom opotřebení srdce. To musí být daleko měkčí než zvon, zvonovina je tvrdá. Kdyby bylo srdce také tvrdé, tak to jako u člověka zle dopadne. Zvon se nadměrně opotřebí a poškodí se daleko dříve,“ dodává.

Celý předvánoční rozhovor s mistrem zvonařem Michalem Votrubou si poslechněte online.