Všude pěstoval zeleninu a dobré vztahy. Pátera Martina Vícha, který sloužil farníkům i farní zahradě na Dobrši, připomíná kniha

Titul nezvolil autor náhodou. „Martin Vích byl skutečně vyučený zahradník. A kromě toho se později i jako kněz snažil o naše duše pečovat. A to zahradník dělá. Ptal se nás, co prožíváme, setkání s ním byly neoficiální zpovědi,“ vzpomíná Radek Gális, českobudějovický novinář, ale zároveň jeden z přímých pamětníků.

Jak říká, páter Vích, přese všechno, co zažil, nikdy nezahořkl. A všude pěstoval zeleninu a dobré vztahy. „I proto jsme na Dobrši měli svatbu, nechali jsme tam pokřtít naše děti. A nebyli jsme zdaleka jediní,“ dodává Radek Gális.

Za otcem Martinem se sjížděli do Dobrše na Strakonicku lidé z celé republiky. V knize Zahradník duší na něj vzpomínají a shodují se v jednom –  byla to setkání s laskavostí, moudrostí, pohostinností i humorem.

„Měl jsem to štěstí,“ pokračuje v osobní vzpomínce Radek Gális, „že jsem ho zažil v době, kdy i já jsem se potřeboval usebrat, nasměrovat. A otec Martin byl kompas, který uměl nenásilně ukázat cestu. Nikdy nesoudil. Zažil mnohé, a tak byl velice tolerantní a dokázal se radovat ze všeho. Opravdový zahradník duší.“

Zasadil jabloně, zdobil kostel

Kromě toho nepřestal páter Vích pečovat ani o květiny a další součásti zahrady u dobršské fary. „Zasadil tam jabloně, které objednal ještě jeho předchůdce, fungoval tam skleník. Dneska, když tam přijdete a vidíte, jak je rozbitý, zarostlý, zplanělé růže, tak je vám z toho smutno,“ podotýká autor knihy, ve které se objevují i vzpomínky na to, jak otec Martin, když už to sám nezvládl, radil s výzdobou kostela z květin vypěstovaných ve farní zahradě.

Publikace Zahradník duší začala vznikat u příležitosti nedožitých stých narozenin pátera Vícha. „Chtěl jsem, aby něco zůstalo v knihovnách, aby ho poznali i ti, kteří už ho osobně nepotkají. Mým záměrem bylo zachytit osudy farářů ročníku 1921. Znal jsem jich z českobudějovické diecéze víc. Byl to kritický ročník, za války byli totálně nasazení, po převratu museli odejít do exilu, nebo byli zavíráni,“ vypráví Radek Gális.

Do své knihy proto plánoval zařadit profily čtyř „jedenadvacátníků“ – Martina Vícha, s nímž dělal rozhovor, exulanta Karla Fořta, monsignora Václava Dvořáka, který si v padesátých letech odseděl několik let v komunistických kriminálech, a petrína Xavera Kobzy, který se dožil úctyhodných 99 let. „Drželi jsme mu palce, aby dal tu stovku, bohužel zemřel za covidu v roce 2020,“ připomíná skon jednoho z hrdinů své knížky Radek Gális.

Čtěte také

Před 70 lety začali komunisté rušit ženské kláštery. Sestry odváželi na práci do továren

„Potom se mi ozvali z Víchova rodiště, že se blíží sto let od narození pátera Martina, jestli bych neudělal knížku vzpomínek. A tak nový podnět dodal knize i nový rozměr,“ líčí autor. Díky tomu se konečná podoba dá rozdělit do dvou oddílů. V prvním jsou dopisy a vzpomínky lidí, které zasáhlo kouzlo „zahradníka duší“ – od osobností církevního života přes skauty, které otec Martin vedl, až po děti, které kdysi připravil k prvnímu přijímání. „Dnes už jsou to pánové a dámy v letech. Díky knize se vytvořilo krásné společenství,“ doplňuje Radek Gális.

Druhou část publikace tvoří autorské rozhovory s „jedenadvacátníky“. Neopomenutelnou součástí knihy jsou také přetisky archiválií a nejrůznější dokumentární i portrétní fotografie. Autorem té, která zdobí obálku, je renomovaný český fotograf Ivan Pinkava.

Knížka Zahradník duší potěší zejména pamětníky dobršského faráře, ale také lidi s úctou k paměti národa i jednotlivců a v neposlední řadě ty, kteří mají rádi zapomenutý kraj v okolí poutního kostela v Dobrši. Publikaci je možné pořídit v katolických knihkupectvích a na webových stránkách či facebookovém profilu autora.

Celý rozhovor s Radkem Gálisem si poslechněte online.