Před 70 lety začali komunisté rušit ženské kláštery. Sestry odváželi na práci do továren

Zažila to šestadevadesátiletá sestra Teodora Kubínová. Tehdy ji jako velmi mladou odvezli do Varnsdorfu. „Tam byly ohromné stroje a bylo to tam opravdu nejhorší, byli tam takoví chlapi, kteří nám vlezli třeba mezi stroje a svlékli se. Mně se to jednou přihodilo, tak na něj zařvali, že se nestydí tohle dělat před sestrou,“ vypráví.

Nejprve byly sestry z českobudějovické kongregace Nejsvětější svátosti odvezeny do zchátralého františkánského kláštera v Hostinném. „Netrvalo však dlouho, nastalo věkové třídění a rozvážení na různá místa. Na jaře jednoho dne roku 1951 bez ohlášení musely tři nejmladší novicky nastoupit do auta a byly odvezeny do neznáma. Nejstarší sestry byly odvezeny na polské hranice, sestry prostředního věku do Broumova a sestry od 20 do 30 let do punčochárny ve Varnsdorfu,“ čte vzpomínku sestry Sidonie Jana Houštecká.

Na místa bylo svezeno několik set sester z různých řádů a kongregací, ze Slovenska, Moravy a Čech. Modlit se musely potají. „No, každá sama, to nesměli vidět vůbec, bez Bible,“ potvrzuje sestra Teodora.

Čtěte také

Ještě při ústupu v květnu 1945 zavraždili nacisté několik Jihočechů, nikdy za to nebyli potrestáni

I v 96 letech vzpomíná na jednu karmelitku. „Ona seděla naproti mně, dívala jsem se jí na nohy, které měla celé zmrzlé. Říkala jsem, jestli nemá nějaké bačkory, já jsem také nic neměla, protože nás tehdy odvezli, jak jsme byly ustrojené, a dvě sestry tu musely zůstat a celý klášter uklidit,“ říká.

Jednou z nich byla sestra Rozálie. „Byla příjmením Novotná, sestra pana prezidenta Novotného, ale nestýkali se spolu, on nechtěl přiznat, že má sestru řeholnici,“ dodává Jana Houštecká.

Do revoluce pracovaly sestry na několika místech v různých ústavech sociální péče. „Většinou byly rozvezeny na místa, kde je lidé moc nepotkávali, do ústavů blízko lesa, za městem, byly tam tak jako uklizeny,“ komentuje Jana Houštecká.

Do českobudějovického kláštera se skoro jen s batohem sestra Teodora vrátila až v roce 1992. Po čtyřiceti letech řád i s pomocí nynějšího biskupa znovu obnovila.