„Žil tam Julius Zeyer, tak mě napadlo, že to tam musí být hezké," vysvětlil malíř Jan Zrzavý, jak přišel na to, že se odstěhuje do Vodňan

20. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy malíř Jan Zrzavý

Ve Vltavínu se tentokrát přeneseme do poloviny září roku 1938, pár dní před vyhlášení mobilizace. Díky archívním záznamům nás čeká i unikátní rozhovor s malířem Janem Zrzavým z roku 1963 a připomeneme i obléhání Tábora v roce 1621.

Cesta první, rok 1938

Na stopy prvorepublikového opevnění můžete stále narazit v jižních Čechách. I když v říjnu roku 1938 začali nacisté objekty postupně obsazovat a likvidovat, například u města Borovany zůstal malý předválečný československý bunkr z roku 1936.

Podle publicisty Jana Ciglbauera, který se zabývá válečnou historií, je objekt lehkého opevnění u Borovan jediným dochovaným bunkrem tohoto typu na Budějovicku. Přežil díky tomu, že stojí u železniční trati.

U města Borovany se dochoval předválečný československý bunkr z roku 1936

„Všechny bunkry na území pozdějšího protektorátu se Němci rozhodli zlikvidovat. Odstřelovali je v létě 1939 z prostého důvodu - už tehdy počítali s útokem na Polsko a nevěděli, jak se okupované země zachovají. Hrozilo, že by Češi mohli při nějakém povstání bunkry využít. Tomu chtěli zabránit, a tak se do vypuknutí války snažili všechny bunkry zničit. Ušetřeny byly jenom ty, které z nějakého důvodu odstřelit nešlo, což bylo většinou u budov, mostů nebo u železnice jako tady,“ vysvětluje Jan Cíglbauer.

Hlavní bod, který měl bunkr u Borovan chránit, byl most přes řeku Stropnici. „Ten byl i podminovaný a ženisté ho měli vyhodit do povětří, jakmile by se Němci přiblížili. Hned u mostu stál modernější bunkr a každých 200 metrů byl další. Na břehu se ještě táhla protipěchotní překážka z ostnatých drátů a mezi bunkry mohly být i zákopy pro další vojáky a další zbraně v terénu,“ popisuje historik.

Pokud se vydáte z Borovan směrem k Ostrolovskému Újezdu, minete cestou pozůstatky dvou dalších bunkrů a u třetího můžete zastavit. „To je pořád ta stejná obranná linie. Teď po ní jdeme směrem na západ. Takhle se ta linie táhla podél celé republiky,“ ukazuje Jan Ciglbauer.

Cesta druhá, rok 1963

Jan Zrzavý

Další vskutku unikátní rozhlasová nahrávka z českobudějovického rozhlasového archívu bude rozhovor s malířem Janem Zrzavým. Ten totiž 16 let žil na jihu Čech, přesněji ve Vodňanech.

Jedním z důvodů, proč se rozhodl pro Vodňany, byla válka a tím i nesnadný život v Praze. Ale především o přestěhování rozhodla sama vodňanská krajina.

„Asi měsíc jsem tam bydlel v hotelu a pak jsem si najmul byt za městem. Z něj jsem viděl celou tu okolní krajinu kolem dokola, rybníky, lesy, louky a byl jsem tam nesmírně šťastný," vzpomíná v archívním záznamu malíř.

Rozhovor natočil 26. září 1963 doktor Jan Wenig. To byl vynikající publicista, rozhlasový a filmový novinář a kritik, autor celé řady umělecko-historických knih, ale především velmi zasvěcený a vzdělaný autor rozhlasových pořadů.

Cesta třetí, rok 1621

A nakonec přidáme ještě jednu archívní nahrávku, kterou natočil reportér Jaroslav Klíma s Bohumilem Smrčkou 15. Ledna 1998 a váže se k městu Tábor. Určitě jste slyšeli, že Tábor slaví 600. výročí, ale také to, že Tábor nejsou jen Husité a husitské dějiny. Hlavním středobodem tohoto povídání bude rytina ukazující obléhání Tábora v roce 1621. Táborské obránce nakonec neporazily císařské kanóny, ale vlastní hlad.

autor: Český rozhlas České Budějovice | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio