Ženy s inkontinencí se bojí zakašlat nebo znají každý záchod ve městě. Pro většinu přitom existuje léčba, připomíná specialista

Ženy, které trpí nechtěným únikem moči, je možné rozdělit do několika skupin. „Ta největší skupina, asi 40 procent, trpí stresovou inkontinencí. Možná je lepší říci inkontinencí při fyzické námaze, protože to není spojeno s psychickým stresem, ale s fyzickým stresem a zvýšením nitrobřišního tlaku,“ říká Michal Turek. Takové ženy neudrží moč například při zakašlání, smíchu nebo určitém pohybu.

Asi 30 procent pacientek se potýká s urgentní inkontinencí. „Ta je spojena se sníženou kapacitou močového měchýře, jeho zvýšenou dráždivostí. Tyto ženy chodí častěji na záchod, chodí v noci, nemůžou takzvaně doběhnout,“ popisuje lékař.

U zhruba 20 procent žen s nechtěným únikem moči lékaři diagnostikují smíšenou inkontinenci, tedy urgentní i stresovou zároveň. Zbývající pacientky mají jiné typy inkontinence, například po velkých úrazech.

Problémy s udržením moči se negativně odráží v běžném životě. „Ženy, které mají stresovou inkontinenci, se bojí zakašlat, bojí se poskočit. Nejdřív přestanou skákat na trampolíně, pak přestanou tancovat, pak se přestanou smát, a tím se značně snižuje kvalita života,“ líčí urogynekolog Michal Turek.

„Ženy s urgentní inkontinencí zase mají detailně zmapováno, kde jsou v jejich městečku záchody. Když jdou třeba na nákup, na úřad, přesně vědí, kudy můžou jít. Je to taková mapa míst, kde se dá rychle odskočit, protože když se u urgentní inkontinence ohlásí to nutkání na močení, musí se hned vyhovět, je na to jen několik málo minut,“ dodává.

Čtěte také

Po komplikovaném porodu žena mnoho let usilovala o zveřejnění údajů z porodnic. Teď jsou dostupné

Pro každou skupinu pacientek podle Michala Turka existuje specifická léčba. Zatímco většinu lidí pravděpodobně hned napadnou inkontinenční vložky a kalhotky, on je vidí až jako úplně poslední řešení. „Před tím je spousta jiných možností. Zlatým standardem léčby stresové inkontinence je operace, v řešení urgentní inkontinence naprosto dominují léky. Někde pomáhají fyzioterapie, změna životního stylu. To všechno by mělo těm vložkám a kalhotkám předcházet,“ zdůrazňuje.

Na začátek doporučuje podstoupit vyšetření u odborníka. „Těch typů inkontinence je celá řada a na některé třeba velmi dobře fungují cviky a u některých jsou zbytečné. My na ultrazvuku například poznáme nějaký velký defekt pánevního dna, který nemá smysl řešit fyzioterapií,“ vysvětluje.

U mnoha pacientek pomůže změna životosprávy. „Shodit pár kilo je v české populaci velmi vhodná alternativa a začátek všeho. K životosprávě z hlediska urogynekologie ale patří i pitný režim. Ženy se někdy právě kvůli inkontinenci bojí víc pít, ale tím si problémy jen zhoršují. Optimální je vypít litr a půl až dva litry denně, z toho dvě třetiny v první části dne,“ uvádí Michal Turek.

Celý rozhovor s Michalem Turkem, primářem gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Písek a jediným urogynekologem v kraji, si poslechněte v magazínu Zdravíčko.