Zdeněk Borovec byl nekorunovaným králem českých textařů. Napsal slova k více než 2500 písním

Vlastně už od 50. let jeho jméno postupně vešlo ve známost ruku v ruce s úspěchem  písniček,  kterým pomohl na svět. Vyrostl v uznávaného mistra písničkového textu a také libretistu. Letos v lednu si připomínáme devadesát let od jeho narození.

Zdeněk  Borovec, jenž přišel na svět Praze 7. ledna 1932, do řečiště populární hudby vstoupil po tom, co byl v klukovském věku členem Dismanova rozhlasového souboru. V mládí s několika kamarády v době, která kolektivně vyznávala zcela jiné kulturní vzory, zahořel láskou k zámořskému vícehlasému  swingování.

Ve studentské pětičlenné sestavě sám zpíval a upravoval písničky vokálních amerických skupin. Nejvíce mu později přirostli k srdci Hi-Lo´s, na něž i po letech nostalgicky vzpomínal jako na zdroj živé  vody.

Swingem ovlivněný kvintet, v němž působil, vcelku rychle opustil amatérkou úroveň a získal angažmá do Alhambry, kde hrál v 50. letech v oblíbený a nyní poněkud  zapomínaný orchestr Zdeňka Bartáka. Jako v případě zpěváka Milana Chladila bylo toto působení přestupní stanicí v cestě za metou ještě vyšší, kterou byl hvězdný orchestr Karla Vlacha.

Na okamžik prvního kontaktu s legendou české taneční muziky zavzpomínal Zdeněk Borovec těmito slovy: „Pan Vlach mě přijal ve spodním prádle, distingovaně mi podal ruku a strojil se dál na večerní představení. Mezitím šel přímo na věc: Slyšeli jsme vo nich, tak bysme rádi zkusili, jak to s nimi vypadá. Tadyhle jsem pro ně připravil nějaký písničky na zkoušku.“

Vedle písniček přitahoval Borovcovu pozornost též film, a to i jako herce. Studoval FAMU, kde byl jeho spolužákem například slavný režisér Miloš  Forman, a působil po nějaký čas i jako dramaturg Československého filmu.

Od roku 1959 však Zdeněk Borovec přešel takzvaně na volnou nohu a plně se věnoval psaní písničkových textů. Stal se v tomto oboru vlastně naším prvním profesionálem a spolehlivým dodavatelem textů k melodiím budoucích šlágrům.

Je, věru, málo předních českých zpěváků, kteří nikdy nezpívali nějaký text od Zdeňka Borovce. Jeho umění vybírat slova, která se dají zpívat, ocenili Yvetta Simonová, Milan Chladil, Waldemar Matuška, Helena Vondráčková, Naďa Urbánková, Jaromír Mayer, Václav Neckář, Karel Zich nebo Jiří Korn.

Čtěte také

Trumpetista Ray Anthony, poslední žijící člen původního orchestru Glenna Millera, oslaví sté narozeniny

A samozřejmě k tomuto neúplnému výčtu musíme přidat i Karla Gotta, který bezprostředně po odchodu Zdeňka Borovce před necelými 21 roky pověděl: „Znamenal pro mě neuvěřitelný kus mého života, spolupracovali jsme spolu od roku 1964. Byl básníkem, romantikem, ale dokonale ovládal i hitový slogan. Proto jsem ho oslovoval ve chvílích, kdy mi opravdu na něčem záleželo. Jeho texty byly totiž zárukou kvality ve všech směrech.“

Dny, kdy si česká veřejnost připomíná sebeupálení studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Palacha na protest proti demoralizaci společnosti v roce 1969, zvláštním způsobem posvěcují volbu jedné písničky s textem Zdeňka Borovce s tajemnou otázkou Kam tenkrát šel můj bratr Jan v pořadu Světla ramp. Šlo původně o hit amerického písničkáře Erica Carmena All By Myself i s tóny Rachmaninova Klavírního koncertu č. 2 c moll, který právě s Borovcovými slovy vešel do jiného života…

Ve vzpomínce na Zdeňka Borovce má místo také magická písnička Tvá malá Jane z konce 60. let s hudbou Bohuslava Ondráčka v podání Heleny Vondráčkové, která v pořadu vyjádří svými slovy úctu k velkému textaři.

Ochranný svaz autorů registruje ohromující množství více než 2500 textů Zdeňka Borovce, který získal dvě zlaté Bratislavské lyry. Stojí taktéž coby spoluautor za plejádou divácky a posluchačsky  přitažlivých muzikálů Když je v Římě neděle, Sladká Irma, Bídníci, Drákula, Monte Cristo nebo poslední Kleopatra, kterými dokázal oslovit i mladší publikum.

Zdeněk  Borovec se vydal na věčnost 18. února 2001 ve věku 69 let.