Zdena Kolářová: Potraviny

Řeznictví. Ilustrační foto
Řeznictví. Ilustrační foto

Na stará kolena zbyde člověku poměrně omezený kruh radostí. Zvlášť když má nějaký zdravotní limit.

Mně zbylo vaření, a tak, i když vařím hlavně klasiku, sem tam zabruslím i do novinek. Studuji nové bylinky, zkouším, jestli rodině bude chutnat kari, vyhledávám informace o kardamomu, zjišťuji, proč jíst chia semínka i kterým potravinám se raději vyhnout. A taky si ověřuji, jak  pracovat se syrovými potravinami.

Vždycky jsem byla opatrná, protože jsem vystudovaný potravinář a práce v provozu, který vyrábí jídlo, musí být zodpovědná. Takže i doma myju masové prkénko octem, neustále k něčemu čichám, kontroluji, prostě dávám pozor na vše, co dám rodině na stůl.

Nedávno jsem řešila dilema, co si počít, když koupím vejce, na jejichž skořápce ulpěla nečistota z cest, kterými vejce putuje na svět. V obchodě je dostanu docela často. Taková vejce nemyjte, salmonelu dostanete i dovnitř, nehledě na to, že si infikujete pracovní desku v kuchyni, radil expert na vaření.

Večer ve zprávách jsem se dozvěděla, že koupím-li kuře, nesmím ho z výše uvedených důvodů umýt také. Mám je hodit na pekáč, jít si vydezinfikovat ruce a pak teprve dokončit práci. Tak mě napadá, že k příštím narozeninám si budu na práci v kuchyni přát skafandr, protože to je, zdá se, velmi riskantní činnost.

Vzpomínám na svou tetu, za kterou jsme jezdili na návštěvu na Vysočinu. Když jsme přijeli, chytla na dvoře slepici, podřízla ji a vykuchala, proprala v kbelíku u pumpy a v poledne jsme si už pochutnávali na smetanové omáčce. Že by umývala nádobí v dezinfekci, o tom nemohla být ani řeč.

Inu, nová doba přináší i nové zvyky, jen je dobré se z jejich úporného dodržování nezbláznit.