Zdena Kolářová: Počítač

Je to k neuvěření, ale computery se  tenkrát v rozhlase přidělovaly podle redakčního pořadníku, protože jich bylo málo. Jednoho dne přišel kolega, co je měl na starost, a můj letitý psací stroj bez milosti odnesl. Nahradil jej úhledným počítačem, se kterým jsem okamžitě začala bojovat. Napsala jsem na něm třeba několikastránkový scénář pořadu a vzápětí jej smazala.

Samozřejmě, že jsme časem s tou všehoschopnou bednou uzavřely příměří, ale technika je v zásadě stále můj nepřítel. Stejně tak jsem vzdorovala v případě platební karty. A just ne, říkala jsem si, když mi ji banka  předala k založenému účtu. Dala jsem ji do šuplíku a vykřikovala, že nejlepší jsou peníze v kešeni.

K placení nákupu kartou jsem došla až za mnoho let. A to jen proto, že  jsem u pokladny při dolování drobných neobratnými prsty měla pocit, že zdržuji a že mne nenávidí celá fronta čekajících za mnou. Tak jsem to s tou kartou zkusila a už jsem u tohoto způsobu placení zůstala. No, co nezkusíš, nepochopíš.

Nedávno jsem zjistila, že mi za pár dnů propadne občanský průkaz. Vydala jsem se hned na pracoviště, kde občanky vyměňují. Jenže tam byla fronta až před  vstup do budovy. Pak mi blesklo hlavou, že jsem slyšela, že se člověk může objednat přes internet. Došla jsem domů, objednala  se na určitý den a dokonce i hodinu. A bez čekání byla odbavena za pár minut. Za týden přišla esemeska, že je můj doklad hotov.

Opět jsem se objednala na čas a šlo to jako po másle. Takže, milí posluchači, teď myslím ty z vás, kteří se technice stále brání, zkuste se s ní spřátelit. Může vám pomoci v životě. A až se budete někdy hodně nudit, možná, že vám internet  i rozveselí život.

Tedy pokud si vyhledáte ty správné stránky.

Hezký den.