Věra Nosková: Turistická města

27. září 2019

Je nás na světě čím dál víc, a čím dál víc nás chce a může cestovat, potřebuje vidět na vlastní oči slavná města, proslulé budovy a vyhlášené národní parky, a to na všech obydlených světadílech.

Těžko si nad tím stýskat, když i já trajdám po světě, tedy hlavně po Jihovýchodní Asii. Jednou jsme doma zrušili Vánoce, odrostlí synové, navíc ateisté, odjeli s dalšími odmítači Vánoc na vánoční vandr.

Tehdy jsme se s manželem domluvili, že taky nebudeme sedět doma a jeli jsme do Českého Krumlova. Renesanční pohádka bez turistů a aut vyzařovala sváteční poklid. Tedy nějací turisté tu byli, asi osm nezničitelných Japonců, které jsme věčně potkávali při procházce poloprázdným městem. Byl to snový zážitek. Na kapra s bramborovým salátem jsme si došli do restaurace...

Moje poslední návštěva Českého Krumlova už byla zcela jiná. Kráčela jsem v průvodu turistů z celého světa, jen málokdy jsem zaslechla češtinu. Na náměstí se mi pak naskytl zvláštní obrázek. Uprostřed stál urostlý anglický rocker v kožených kalhotách, přizdobený cvočky a řetězy, hrál na elektrickou kytaru, měl dobré ozvučení a na zemi zíval otevřený futrál, do něhož mu přihlížející házeli peníze.

Byli to kromě mě pouze Asiati. Japonci? Číňané? Jižní Korejci? Pěkně se nám tu sešli v české renesanční perle. Rocker vypadal drsně, ale nakonec hrál, co si kdo z těch exotických cizinců naporoučel. Byly to profláklé cajdáky, žádná rockerská divočina. Sypali mu za to peníze, pod krkem ho svírala neviditelná ruka trhu.

A co z toho mají místňáci? Pocit, že snad ani nejsou doma.

Spustit audio