Věra Hlaváčková: Pointa

Dva klavírní virtuosové hrají naprosto stejné noty, ale přitom je jeden klavírista lepší.

Někdo umí vyprávět vtipy a vy už se smějete, hned jak začne, protože poznáte, že to umí a těšíte se na pointu. Když ten samý vtip vyprávím já, většinou se směju už dopředu, a sama, zapomenu prostřední část, zkomolím konec a dočkám se jen shovívavých pohledů.

Neumím vyprávět vtipy... Ale umím vyprávět historky.

Když jsme se seznámili s mým mužem, neustále mě opravoval, když jsem něco vyprávěla... „Počkej, vždyť tam nebylo tisíc lidí, ale jen asi 250...“ nebo „Věro, to není pravda, byli jsme tam už před ŠESTI lety.“ A nezapomene podotknout, že ty kroupy, co nám spadly na chalupu, neměly v průměru pět centimetrů, ale jen tři. Jako kdybych já ho opravovala, když mi tvrdí, že ten pstruh, kterého chytil, má 28 centimetrů.

Jsem vždycky naštvaná, protože mi zničí historku a pointa nevyjde.

Tak si to vyprávěj sám... To nechce... Ale když už se do toho pustí, většinou se drží pravdy, ale nikdo se nesměje. Takže všichni volají... „Nech ji to vyprávět“... A těší se, že se nachechtají.

Smích je koření života a prodlužuje život... To už zjistili i vědci.

Moje babička říkávala: „Máš jen dvě možnosti, bud budeš plakat, anebo se smát, ale skutečnost nezměníš.“ Takže abychom se v životě pořádně nasmáli, musíme se na věci dívat z té správné strany... A pořádná historka musí mít pořádnou pointu.

Takže... Jaká pravda? Koho zajímá realita! Nekaž dobrou historku pravdou.