Věra Hlaváčková: Mobil

26. leden 2022

Pamatuji si, jak jsem viděla prvního člověka, který šel po ulici a mluvil si sám pro sebe. Nebo to tak vypadalo. Držel nějakou krabičku a do ní vyprávěl a my jsme se mu smáli.

Už ani nevím, kolik je to let. Dnes se bez mobilu vůbec neobejdeme. Lidi mají v uších pecky a během chůze domlouvají schůzky, sportovci běhají a poslouchají při tom muziku a smějeme se těm, kteří nemají ten nejnovější chytrý telefon.

My jsme doma telefon neměli vůbec, protože na zavedení pevné linky se čekalo roky. A když jsem potřebovala naléhavě zavolat domů, znamenalo to jít na poštu nebo do telefonní budky, zburcovat sousedy, kteří jediní v ulici telefon měli, a přimět je, aby se zvedli od televize, oblékli se a doběhli to našim vyřídit. Většinou zůstali na pokec a pár skleniček.

Dnes se mobil nikdy neodkládá, platíme s ním, komunikujeme po celém světě, čteme zprávy z druhého konce světadílu, pouštíme si filmy a klipy na dotykovém displeji... sci-fi. A nikam neutečeme, všude o nás vědí. Už nepomáhá ani to, když ho vypneme. Satelit nikdy nespí.

Byly jsme s dcerou v divadle a chtěla jsem jet domů taxíkem. „Mami, proboha, taxíkem? Mám v telefonu přímo aplikaci na levný odvoz.“  Chvíli ťukala do mobilu a pak mě instruovala. „Stůj tady, nabere nás, ví, kde jsme a kam jedeme, už jsem to zaplatila...hlavně mu nic neříkej a neplať, mami!“ A tak se stalo. Přijel přesně tam, kde jsme stály, bez řečí nás odvezl přesně před náš dům a nic jsme neplatily. Zázrak.

Ale v restauraci jsem si všimla zvláštního úkazu. Lidi spolu nemluví, sednou si ke stolu, vyndají mobily, každý se soustředěně zahloubá, občas si tam něco ukážou, zasmějí se...trochu nuceně...občas prohodí větu a čumí do toho chytrého přístroje dál. Život ve virtuální realitě. Svět na dotek. Ale já si chci s lidma pořád ještě povídat, aspoň v hospodě.

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?