Věra Hlaváčková: Mobil
Pamatuji si, jak jsem viděla prvního člověka, který šel po ulici a mluvil si sám pro sebe. Nebo to tak vypadalo. Držel nějakou krabičku a do ní vyprávěl a my jsme se mu smáli.
Už ani nevím, kolik je to let. Dnes se bez mobilu vůbec neobejdeme. Lidi mají v uších pecky a během chůze domlouvají schůzky, sportovci běhají a poslouchají při tom muziku a smějeme se těm, kteří nemají ten nejnovější chytrý telefon.
My jsme doma telefon neměli vůbec, protože na zavedení pevné linky se čekalo roky. A když jsem potřebovala naléhavě zavolat domů, znamenalo to jít na poštu nebo do telefonní budky, zburcovat sousedy, kteří jediní v ulici telefon měli, a přimět je, aby se zvedli od televize, oblékli se a doběhli to našim vyřídit. Většinou zůstali na pokec a pár skleniček.
Dnes se mobil nikdy neodkládá, platíme s ním, komunikujeme po celém světě, čteme zprávy z druhého konce světadílu, pouštíme si filmy a klipy na dotykovém displeji... sci-fi. A nikam neutečeme, všude o nás vědí. Už nepomáhá ani to, když ho vypneme. Satelit nikdy nespí.
Byly jsme s dcerou v divadle a chtěla jsem jet domů taxíkem. „Mami, proboha, taxíkem? Mám v telefonu přímo aplikaci na levný odvoz.“ Chvíli ťukala do mobilu a pak mě instruovala. „Stůj tady, nabere nás, ví, kde jsme a kam jedeme, už jsem to zaplatila...hlavně mu nic neříkej a neplať, mami!“ A tak se stalo. Přijel přesně tam, kde jsme stály, bez řečí nás odvezl přesně před náš dům a nic jsme neplatily. Zázrak.
Ale v restauraci jsem si všimla zvláštního úkazu. Lidi spolu nemluví, sednou si ke stolu, vyndají mobily, každý se soustředěně zahloubá, občas si tam něco ukážou, zasmějí se...trochu nuceně...občas prohodí větu a čumí do toho chytrého přístroje dál. Život ve virtuální realitě. Svět na dotek. Ale já si chci s lidma pořád ještě povídat, aspoň v hospodě.
Související
-
-
Věra Hlaváčková: Nový rok
Vítejte opět v novém roce! Začal dlouhým vyspáváním, bolestmi hlavy, trochu zamlženým vědomím z toho posledního večera roku minulého... a hlavně spoustu očekávání.
-
Věra Hlaváčková: Paměť
Bohužel se věkem všechno opotřebovává, znáte to... klouby, zrak, močová trubice, ale nejhorší je ta paměť.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
