Věra Hlaváčková: Herci
Nedávno se mě někdo ptal, jaké je to být hercem. Být hercem, divadelním hercem je strašná dřina. Je potřeba se naučit spoustu textů, které musíte být schopni pokaždé, i třeba po dvou měsících, odehrát, pokud možno bez chyby, protože na jevišti je to tady a teď a nejde to vrátit nebo smazat.
Chce to mít dobré nervy, abyste předstoupili před diváky a neměli strach, že se něco nepovede. Musíte mít talent a spoustu štěstí, abyste role dostali.
A když je dostanete, je to spousta práce, energie, než vybudujete a nazkoušíte divadelní postavu. Nemůžeme ovlivnit, kdo bude co hrát. Obsadí nás dramaturg a režisér, přitom si každý z nás myslí, že právě on by tu roli zahrál nejlíp.
Divadlo je konkurenční prostředí, protože nejsme schopni změřit, jak a kdo je dobrý. Je to velmi subjektivní. A zároveň jeden druhého velice potřebujeme, protože čím lepšího kolegu vedle sebe máte, tím líp hrajete.
Jsme hodně jako rodina, která spolu tráví spoustu času. Hádáme se mezi sebou, někdo si rozumí s tím a jiný zase s oním, chvíli se máme rádi a chvíli se pomlouváme, ale musíme si dávat pozor, aby naše vztahy byly schopné unést to, že večer společně hrajeme zamilovaný pár a líbáme se spolu.
A musíme si pomáhat. Někdo se splete, nebo zapomene. Jednou se to stane mně, jindy mému kolegovi a musíme se nějak zachránit. Zároveň se spolu neuvěřitelně nasmějeme.
Neznám kreativnější a zábavnější společnost, než jsou herci. Mají touhu a talent vyprávět vtipy a příhody a rozveselovat lidi kolem sebe. Je jedno kolik je nám let, ale občas se všichni chováme jako děti.
Moje dcera mi jednou po premiéře řekla, že je pro mě jeviště to pravé místo. Ano, vybrala jsem si dobře, ale jestli se ještě jednou narodím, zkusila bych i něco jiného.
Související
-
Věra Hlaváčková: Touha
„Touha je zázrak, kámo, zázrak...“ zpívá se v jedné skvělé písni. Přemýšlela jsem, proč by měla být touha zázrak. A čím jsem starší, tím víc těm slovům rozumím.
-
Věra Hlaváčková: Mobil
Pamatuji si, jak jsem viděla prvního člověka, který šel po ulici a mluvil si sám pro sebe. Nebo to tak vypadalo. Držel nějakou krabičku a do ní vyprávěl a my se mu smáli.
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
