Věra Hlaváčková: Bílá kočička

10. srpen 2026

Rozhlasový sloupek

Sedím u ohně, zamyšlená, koukám do plamenů a najednou mi něco bílého skočí do náruče. Leknu se tak, že ztuhnu, a nemůžu ani vykřiknout, jak jsem vyděšená.

Ale je to jen cizí bílá kočka, která se o mě otírá a spokojeně přede. Takhle v noci, ve tmě je to překvapení, ale vypadá to, že má jen chuť se pomazlit.

Kočička je dobře živená, má krásnou, čistou srst a na první pohled jí nic nechybí. Ale co jí asi chybí, jsou doteky. Hladím ji, ona se o mě otírá, nahlas přede a pak mi na klíně spokojeně usne.

Říkám si – co budeme dělat s kočkou? Ale ona se za hodinu zvedne a bez poděkování odhopsá pryč.

Ale druhý den večer přijde znovu, naši pejsci ji vyštěkají, ale ona se nedá a už se mi tře o nohy a zase se touží mazlit. Psi jsou naštvaní, že laskám někoho jiného, ale paničce se to taky líbí… aha?

Jdeme spát, ale kočka leží na našich schodech a tentokrát se nechystá odejít.

Probudí nás strašný řev, vypadá to, že někdo týrá dítě a to zoufale naříká.

Vyběhneme ven a tam kuna, která obývá naši půdu, trhá bílou kočičku, co se jen přišla pomazlit.

Naštěstí ji kuna hned pustila, obě se rozutekly a na zemi zůstala jen menší hromádka hnědých a větší hromada bílých chlupů.

A od té doby čekám na pomazlení, ale kočka nikde, obchází nás obloukem, evidentně vyhrála kuna. Ale ta se mazlit nechce.

autor: Věra Hlaváčková | zdroj: Český rozhlas