Ve vodě přibývá organických látek. Úpravny, které vznikly před desítkami let, se s tím musejí vypořádat, upozorňují vědci

Když loni v létě hodně pršelo, získala voda v šumavských tocích žlutozelený nádech. To podle Petra Porcala značí nárůst organických látek. Do vody se vyplavují z půdy a nejsou pro člověka samy o sobě jedovaté. Toxické látky ale vznikají chemickou reakcí organik s desinfekčními prostředky při čištění povrchové vody předtím, než ji napustíme do vodojemů. Tento problém je potřeba vyřešit.

Petr Porcal z hydrobiologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Jihočeští vědci proto sledují místní vodní zdroje a spolupracují s vodárnami. „Tady na jihu Čech máme coby hlavní zásobárnu pitné vody vodárenskou nádrž Římov. Náš ústav už více než čtyřicet let sleduje vývoj kvality vody nejenom v této nádrži, ale v celém povodí. Máme přehled o tom, k jakým dochází sezónním změnám, případně jaké ty změny jsou v průběhu oněch čtyř desítek let. A víme, že v posledních dvou desetiletích dochází k nárůstu organiky v římovské nádrži,“ uvádí Petr Porcal.

Kromě Římova sledují v rámci projektu Pitná voda pro budoucnost také úpravnu vody v Písku. „Ta totiž upravuje vodu přímo z řeky Otavy. A na Otavě není jediná přehrada, což je velký rozdíl oproti Vltavě. Tady se kvalita vody mění velice rychle. Je potřeba vždy reagovat na to, co zrovna teče. Jestli přišla bouřka na Šumavě, nebo v nižších polohách toku a došlo k nějakému spláchnutí vody, anebo zda se právě vypouštějí rybníky – to všechno kvalitu vody ovlivňuje. A úpravna na to musí být připravena,“ podotýká hydrochemik.

Obsluha každé vodárny podle něj většinou zná místní záludnosti a podle toho nastavuje aktuální dávky chemikálií a jiné parametry, které podmiňují koncovou kvalitu vody. „Naším úkolem není přímo řídit úpravny, ale spíš jim navrhnout možnosti ke zlepšení a nabídnout jim predikci toho, kam až ten nárůst organiky může jít. Aby se na to mohly připravit,“ vysvětluje.

Čtěte také

I jahody a maliny mohou být napadeny viry. Příznakem nákazy jsou skvrny na listech, menší plody nebo jiná chuť

A kam tedy může organické zatížení pitné vody dojít? „Je to složitější. Zlepšování ovzduší se blíží k hranici možného. Tam už jsme se co do oxidu siřičitého přiblížili konci 19. století. Stále nám vadí oxidy dusíku vypouštěné z automobilů, tam ještě máme šanci něco zlepšovat. Ale v posledních letech se ukazuje, že nárůst organiky v povrchové vodě dál pokračuje a pravděpodobnou příčinou je globální oteplování. Ve stávajícím trendu činí nárůst například v Římově jednu desetinu miligramu organického uhlíku za rok,“ odpovídá Petr Porcal.

Situace se nyní řeší chemickým a mechanickým odstraňováním vysrážených organických látek z vody. To má ale své meze, navíc to celý proces prodražuje. „Ono to naštěstí lineárně neporoste donekonečna, někde to dosáhne rovnováhy, ale předpokládáme, že to potrvá dalších deset, dvacet let,“ odhaduje Petr Porcal.

„Ale problém je ten, že všechny úpravny pitných vod byly u nás stavěny v 50. a 60. letech, kdy se budovaly vodárenské nádrže. A všechny ty projekty se dělaly na kvalitu vody, která byla v té době. A tehdy bylo organiky ve vodě méně, protože životní prostředí bylo ovlivněno acidofikací,“ poukazuje Petr Porcal na někdejší kyselé deště. „Takže dnes vlastně úpravny dostávají větší dávky organického znečištění, než na jaké jsou dimenzovány. A musejí se s tím vypořádat.“

Celý rozhovor s Petrem Porcalem o kvalitě vody v jižních Čechách si poslechněte online.