V zemi se rád rýpe skoro každý. Zahrádkaření Čechy spojuje stejně jako pivo, fotbal a hasiči, říká sociolog

Potvrzuje, že pětina ovoce a zeleniny, kterou zkonzumují české domácnosti, pochází z vlastní produkce. „Přesněji řečeno, jde o pětinu ovoce a zeleniny, kterou zkonzumujeme doma, tedy mimo restaurace a jídelny. Platí to dlouhodobě, to číslo se příliš nemění. V podstatě to znamená, že dvacet procent ovoce a zeleniny neprošlo žádným trhem, nebylo nikde zakoupeno, nezapočítá se do oficiálního HDP,“ upřesňuje.

Co se týče jednotlivých druhů plodin, Jan Vávra uvádí, že například maliny, třešně, rybíz nebo angrešt vypěstované doma tvoří ještě mnohem větší podíl. „Naprostá většina toho je někde vypěstovaná, sesbíraná, darovaná, a nikoli koupená,“ říká.

Zajímavé je, že typický zahrádkář podle něj neexistuje. „Protože zahrádkaří všichni. To je jedna z věcí, které českou společnost spojují stejně jako pivo, fotbal, hokej a dobrovolní hasiči,“ směje se. „Zahrádkaří všechny skupiny obyvatel, lidé všeho věku, všeho vzdělání, všech příjmových skupin. A jde o každou druhou českou domácnost.“

Samozřejmě častěji se zahrádkaří na venkově, což souvisí s tím, že tam lidé žijí především v rodinných domech obklopených pozemky. Ale ve městě se zahrádkaří taky, ať už u vilek, v zahrádkářských koloniích, nebo nově i v komunitních zahradách a na zelených střechách. „Hodně lidí z města zahrádkaří také na chatách, nebo u příbuzných,“ dodává sociolog.

Čtěte také

V panelákovém bytě stojanová vrtačka, fréza, soustruh i bruska. To k životu železničního modeláře neodmyslitelně patří

„Dělali jsme i výzkum, kde jsme zkoumali vlastnosti zahrad,“ pokračuje Jan Vávra, „průměrná česká zahrada má asi 700 metrů čtverečních, z toho sto metrů je věnováno záhonům.“ Zahrádkařenímilovný Čech je ale vynalézavý. Nemá-li zahradu, využívá alespoň truhlíky na balkóně nebo za oknem.

Zahrádkaření má ovšem tradici i mimo naši republiku. „Není to jen český fenomén, ono se zahrádkaří všude na světě. Ve střední a východní Evropě hodně, ale jsou i výzkumy z USA, že v jednotlivých státech zahrádkaří třetina, nebo i čtyřicet procent obyvatel. Ve Skotsku se zahrádkaří, v Lucembursku jsou běžné zahrádkářské osady. I v Číně se hodně pěstuje, tam i ve městech,“ vyjmenovává Jan Vávra.

Z výčtu je patrné, že snaha získat vlastní výpěstek, ušetřit a pochutnat si spojuje i obyvatele zemí hospodářsky vyspělých. „Přesně tak, zahrádkaří se i ve státech, které jsou bohaté a průmyslové. Přesto se ve většině z nich poměrně dost pěstuje,“ potvrzuje odborník. Lidská záliba v rýpání se v zemi je tedy všem společná. „Zahrádkaření je skvělý mix práce a zábavy,“ konstatuje na závěr.

Co dalšího lidi k zahrádkaření vede? A jaké to má širší souvislosti s kvalitou života i životního prostředí? Celý rozhovor se sociologem Janem Vávrou si poslechněte online.