V řadě firem pracují odsouzení vězni. Někteří se teprve učí základním návykům

Brněnská vazební věznice v Bohunicích
Brněnská vazební věznice v Bohunicích

Začíná pracovní den, je před šestou hodinou ranní a muž jménem Radek nasedá do auta, které sváží dělníky do práce. Nic divného. Běžná situace pro mnoho z nás, ale Radek je na tom přece jen trochu jinak. Je totiž ve vězení, kde si odpykává trest za zanedbání povinné výživy.

„Ve výkonu trestu v Českých Budějovicích jsem jedenáct měsíců a zbývá mi dalších jedenáct,“ říká. Ačkoliv nese českobudějovická věznice v názvu slovo vazební, obývají její cely i odsouzení k trestu odnětí svobody.

Až na výjimky prakticky všichni z těchto vězňů, kteří jsou práceschopní, pracují. Je to nejvyšší číslo mezi věznicemi v republice - celých 99 procent. Nejprve ale vězni musí svým chováním prokázat spolehlivost.

„Několik týdnů strávíte na nástupním oddělení, a když se chováte tak, jak máte, dostanete se na práci do vnitřních prostor. Já jsem byl zařazený na post pomocného dělníka v kuchyni. Pak se můžete dostat i na venkovní pracoviště. Já dneska už mám kartičku na volný pohyb mimo věznici, což znamená, že mě ráno vyzvedne auto firmy a odveze na místo, kde bez jakéhokoli přímého dohledu pracuji,“ popisuje Radek.

Takové možnosti mají ale jen ti vězni, kterým už by případný útěk nebyl k ničemu. Například Radek se dostal do poloviny svého trestu a chce v těchto dnech požádat o prominutí zbytku.

Mluvčí českobudějovické věznice Václava Káplová říká, že většina vězňů chce pracovat. „Mají nadbytek nevyužitého času, navíc si opatří nějaké finanční prostředky a mohou přilepšit sobě, rodině, mohou začít splácet dluhy z trestné činnosti, nenabíhají jim dluhy za výživné na děti a podobně,“ vysvětluje. Naplňuje se tak i zákonná povinnost, podle zákona je totiž každý práceschopný vězeň povinen pracovat.

„Chci pracovat. Trávit 24 hodin denně pod zámkem by bylo šílené.“

Vězeň Radek si ani neumí představit, že by nepracoval. „Pokud by ten trest odnětí svobody měl být v podobě nějakého žaláře, kdy budu 24 hodin pod zámkem, tak by to bylo naprosto šílené. Navíc jsou lidé, kteří na svobodě prováděli různá alotria a neměli žádné návyky, a tady sleduji, že se najednou učí chodit do práce,“ komentuje.

Jeho slova potvrzuje Roman Braný, ředitel FCC České Budějovice. „Dneska bohužel zvlášť někteří lidé z mladší generace nemají žádné pracovní návyky a teprve u nás je dostávají,“ říká.

Firma zaměstnává odsouzené ve výkonu trestu už více než deset let. „Za tu dobu mohu říct, že ta spolupráce je velmi dobrá a přínosná pro obě strany. Odsouzení vykonávají pomocné dělnické profese - pomáhají při svozu komunálního odpadu, při třídění odpadu a ve sběrném dvoře. Určitě jim to pomáhá i s nalezením práce po propuštění. Stává se, že po výkonu trestu k nám přijdou a my je zaměstnáme jako běžné pracovníky,“ dodává Roman Braný.

V loňském roce pracovali odsouzení v pěti českobudějovických firmách. Jejich průměrná měsíční odměna byla 4904 korun. Z částky je odváděná část na sociální a zdravotní pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a záloha na daň z příjmu fyzických osob. Z odměny se odsouzeným sráží také náklady na výkon trestu, výživné nebo další pohledávky.