V mostu, který spojil Doudleby se světem, je zazděné pouzdro se starými dokumenty

„Jedná se Františka Miroslava Čapka, který byl rodákem z Hůr u Lišova. Oblíbil si zdejší kraj, jezdil sem, spřátelil se s místním sedlákem a snažil se pro něj také něco udělat. A takovým nejvroucnějším přáním obyvatel bylo mít most, po kterém by se dalo přijíždět,“ vysvětluje kronikář obce Doudleby Jan Šimánek.

Do té doby byli totiž lidé odkázáni pouze na dřevěnou lávku. „I podle vyprávění mého dědy se chodilo po této lávce a pak po schůdkách, které se dochovaly. Pohyb byl možný jen pro pěší nebo s malým vozíkem. Pokud chtěl do Doudleb přijet nějaký vůz, musel přebrodit,“ říká kronikář.

Jméno Františka Miroslava Čapka je známé z historie Českých Budějovic a vzniku republiky. Byl prvním člověkem, který se v krajském městě dozvěděl o založení československého státu. „Byl to poštovní úředník a zachytil 28. října 1918 zprávu. Následně shodil rakouskou orlici z okna,“ dodává Jan Šimánek.

František Miroslav Čapek byl také amatérským spisovatelem a historikem, psal o osobnosti Jakuba Kubaty ze Zborova nebo Doudlebech, zajímal se o témata z českých dějin. Jako učitel, což bylo jeho původní povolání, působil krátce ve Střížově, kde objevil v místní kostnici kamennou křtitelnici, v níž byl podle pověsti pokřtěn Jan Žižka z Trocnova.

Kvůli mostu padla chalupa a lípa

Most, který dnes nese jeho jméno, se začal stavět v roce 1927, ale už od roku 1905 na něj lidé sháněli peníze. „Byl založen takzvaný mostní spolek, jehož členové mohli dobrovolně přispívat. Nakonec se díky konexím Františka Miroslava Čapka podařilo sehnat státní, zemskou i okresní podporu, takže samotná obec přispěla jen malou částkou,“ vypráví kronikář.

Hlavní mostní oblouk Čapkova mostu v Doudlebech|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Most měl původně stát o několik metrů níže po proudu řeky, jenže by byl mnohem delší, a tím pádem dražší. Rozhodlo se tedy, že se bude stavět jinde, ale stálo to určité oběti. „Byla tady malá dřevěná chaloupka, kterou obec musela vykoupit a zbourat, a na protějším břehu pokáceli velikou lípu,“ popisuje Jan Šimánek.

Na pilíři mostu se dochovalo dřevěné prkno, pozůstatek bývalé dřevěné lávky s mírou výšky vody. Povodně byly také jedním z důvodů, proč Doudleby potřebovaly nový most. „Zjara přišla velká voda, odnesla tu dřevěnou lávku a lidé nemohli přejít, například děti nemohly jít ani do školy,“ připomíná kronikář.

„Můj děda vzpomínal, že když postavili most, tak se Doudleby otevřely světu. Do té doby totiž nebylo možné, aby přijelo nějaké auto. To bylo nutné nechat na břehu a přebrodit pěšky,“ doplňuje.

Na pilíři je také uveden letopočet 1928, kdy byla odvedena většina prací. „My sice víme, že byl slavnostně otevřen až v srpnu 1929, ale ten rok 1928 značí i výročí deseti let od vzniku Československa. Na paměť toho byl most postaven,“ uvádí Jan Šimánek.

Že vznikla republika, se v Budějovicích jako první dozvěděl poštovní zaměstnanec. Nechtěl tomu věřit

• Upravit
• Smazat

Až několik dní trvalo, než se v roce 1918 všichni lidé dozvěděli, že vznikla Československá republika. „Dnes se to zdá divné, ale tehdy se šířily důležité informace o rozpadu Rakouska-Uherska několik dní. Hned 28. října, kdy byla v Praze vyhlášena republika, se to dostalo jen k obyvatelům větších měst, hlavně těch, které byly spojeny s Prahou železnicí,“ říká publicista a znalec historie Jan Ciglbauer.

Letopočet na pilíři navíc skrývá ještě jedno tajemství. „Podle obecní kroniky je za ním ukryté kovové pouzdro, kde jsou uloženy dobové písemnosti. Myslíme si, že bychom ho mohli otevřít, až bude mostu sto let,“ prozrazuje Jan Šimánek.

Zdá se tedy, že most úspěšně přežije sto bouřlivých let naší historie, i když ne úplně bez úhony. „Jako jiné mosty měl v sobě zabudovanou šachtu, do které se dala uložit nálož, a v případě válečného nebezpečí mohl být vyhozen do povětří. To se naštěstí nestalo, ale byla změněná pamětní deska, na níž se uvádělo, že byl postaven na památku vzniku československého státu. Na počátku války bylo nařízeno, že všechny takové nápisy musí být odstraněny, takže místní kovář musel desku obrousit. Nápis byl obnoven až kolem roku 1995,“ dodává kronikář.

Příběh doudlebského mostu odkryl magazín Vltavín. Dále nabízí nahrávku o životě Emy Destinové a její snaze vrátit se před sto lety na světová pódia a připomíná, kolik je v republice Písků a jak se ještě za rakousko-uherského mocnářství Písek staral o svoji propagaci.