V Písku vyhlásili republiku o dva týdny dřív. Na skutečný vznik Československa tak čekali ve vězení

Vyhlášení Československé republiky v Praze 28. října 1918

Samostatnost Československa byla vyhlášena 28. října 1918. Jenomže na jihu Čech nabraly před sto lety události trochu jiný spád. Dlužno dodat, že rychlejší. Republiku v některých městech slavili už 14. října.

Prohlédneme-li si staré archivní záznamy, zjistíme, že v mnoha jihočeských městech se slavilo vyhlášení republiky už o dva týdny dříve. Nejznámějším příkladem jsou asi města Písek nebo Strakonice, ale abychom se k nim dostali, musíme začít v Praze.

„Ono to vzniklo zčásti nedopatřením, zčásti přílišnou horlivostí, ale zejména tím, že ve společnosti už byla silná frustrace. Situace byla napjatá, projevoval se nedostatek potravin, s ním byly spojené i hladové bouře, do toho přišla španělská chřipka, nemoci,“ popisuje Vlastimil Kolda ze státního okresního archivu v Českých Budějovicích.

Napětí kulminovalo. Blížila se zima, lidé měli velkou bídu o palivo a především o potraviny. Tomu nikterak nepomohl ani fakt, že rakouská vláda začala v obavě, že se Čechy odtrhnou od monarchie, vyvážet z Čech všechny potraviny a strojní zařízení.

Pražský protest zrušili, v Písku to nevěděli

Socialistická národní rada, tedy levicová část Národního výboru československého, vyhlásila na desátou hodinu 14. října 1918 generální stávku s jedním utajovaným dodatkem. „Bylo naplánováno, že do větších měst pošlou řečníka, který na závěr proslovu vyhlásí Československou republiku, a to by bylo, aby to nekrachlo a monarchie se nepoložila,“ prozrazuje obsah dodatku Jiří Prášek z Prácheňského muzea v Písku.

„Jenomže, já si myslím, že to pravicové strany vyzradily rakouským úřadům. Když se v Praze sešli demonstranti, úřady tu demonstraci před desátou hodinou celkem pokojně rozbily,“ dodává Jiří Prášek.

To ale v Písku nevěděli. „Na náměstí se sešlo téměř pět tisíc lidí, většinou ženy, protože chlapi byli na frontě, v legiích, v zajetí a podobně. Vystoupil socialistickou radou poslaný řečník František Hanzlíček, redaktor z Prahy, řekl, co měl, a pak náhle dodal něco v tom smyslu, že právě v tomto okamžiku v Praze na Staroměstském náměstí vyhlašují Československou republiku a on tedy ve vší formě tuto republiku vyhlašuje tady v Písku,“ líčí historik.

Jedna žena požadovala sundání rakouských symbolů a podobně, což zástupce hejtmana odmítl. Tak to dav vzal do svých rukou, lidé sundávali orly a prapory.
historik Jiří Prášek

Lidé byli překvapeni, nastalo velké jásání a dav žen táhl na budovu okresního hejtmanství, kam si chodily pro poukázky na mouku. „Jedna požadovala sundání rakouských symbolů a další věci, což zástupce hejtmana odmítl. Tak to dav vzal do svých rukou, lidé sundávali orly a prapory,“ vypráví Jiří Prášek.

Vznikl písecký národní výbor, narychlo byly v parku vysázeny první tři lípy svobody a mnoho vojáků si z uniforem strhlo rakousko-uherské hodnosti a přestalo zdravit své nadřízené. Mnozí z těch, kdo byli na demonstraci, se také rozjeli do okolních měst a obcí, aby zprávu šířili dál.

V rozhlasovém archivu se dochovala vzpomínka Hany Dvořákové ze Strakonic, které v roce 1918 bylo 19 let. „Přišla k nám zpráva, že konečně je konec Rakouska, strážník to vybubnoval na náměstí, my jsme se vyhrnuli a obrovský průvod s hudbou procházel městem,“ popisuje.

Že vznikla republika, se v Budějovicích jako první dozvěděl poštovní zaměstnanec. Nechtěl tomu věřit

František Miroslav Čapek 28. října 1918 shazuje na dlažbu českobudějovického náměstí rakouského orla z budovy poštovního úřadu

Až několik dní trvalo, než se v roce 1918 všichni lidé dozvěděli, že vznikla Československá republika. „Dnes se to zdá divné, ale tehdy se šířily důležité informace o rozpadu Rakouska-Uherska několik dní. Hned 28. října, kdy byla v Praze vyhlášena republika, se to dostalo jen k obyvatelům větších měst, hlavně těch, které byly spojeny s Prahou železnicí,“ říká publicista a znalec historie Jan Ciglbauer.

Situace se záhy změnila. Do Písku přijeli ještě téhož dne vlakem lidé z Prahy a pochopitelně se divili, co se slaví. Podobně to dopadlo v Protivíně, ve Vodňanech lidé zjistili, jak se věci mají, až z novin.

Rakousko-uherské úřady poslaly do Písku asi 350 mužů vlakem z Plzně. „Ti dojeli do Ražic a dál šli pěšky. Do Písku přišli k ránu, odbojné město pokojně spalo. Monarchie stále trvala, tak se začalo vyšetřovat,“ doplňuje Jiří Prášek.

„Vyšetřilo se to velmi rozumně jako pomatení informací a byl celkem klid. Jenom redaktora Hanzlíčka zavřeli, ti vyhlašovatelé republiky ze všech obcí a měst našli také místo ve věznici, včetně strakonického městského strážníka i s bubnem jako doličným předmětem. Starosta města Písek za to, že nechal vyvěsit prapory, dostal pokutu 200 korun,“ vyjmenovává historik.

Ale to už se po Písku rozšířila básnička: Písku starý, Písku milý, v blažené dnes tomu chvíli, z měst měls první elektriku, teď zas první republiku.

Zajímavé také je, že ony první tři vysazené lípy svobody se neujaly. Na skutečně vzešlé lípy i na propouštění z vězení si aktéři píseckého vyhlášení samostatnosti museli ještě dva týdny počkat.

Spustit audio

Související