V jindřichohradeckém kostele jsou bezhlaví apoštolové a příšery z bestiáře

V křížové chodbě kostela zaujme nástěnná malba stromu. „Jedná se o strom života, na němž je zpodobněn rodokmen Ježíšův. Je to nástěnná malba, tedy malovaná až na suchou omítku,“ vysvětluje historik umění Muzea Jindřichohradecka Jakub Valášek.

8 fotografií

Nejstarší částí je jižní boční loď. Ta je oddělena od hlavní lodi masivním pilířem a malým pilířem, který je datován do období vlády Přemysla Otakara II. „Podle archeologických výzkumů tu byl kostel už koncem 12. století. Další etapou pak byla přístavba hlavní lodi a dlouhého presbytáře, který vznikal po příchodu minoritského řádu do Jindřichova Hradce,“ dodává Jakub Valášek.

V hlavní lodi si můžete u stropu všimnout bezhlavých apoštolů. Jedná se o důsledek přestaveb. „Původní zakrytí stropu bylo trámové. Když za husitů strop shořel, byl zaklenut touto hvězdicovou klenbou, ale v té době nevěděli, že výmalba je vázaná na trámový strop, takže všechny postavy, mimo jiné apoštolové, přišly o hlavy. Malby byly odkryty až první světové války, tehdy se to ukázalo v dnešní podobě,“ vysvětluje historik umění.

Zvláštní výjevy u oken kostela|foto:Hana Zajíčková, Český rozhlas

Ještě více zaujmou ornamentální malby se zvláštními figurami, zdeformovanými lidskými těly, zvláštními bytostmi, prapodivnými monstry. Jejich původ a význam není dosud zcela jasný.

„To je asi nejzajímavější téma v celém kostele. Tato výmalba je na oblouku, který odděluje hlavní loď od presbytáře, i u hlavních oken. Výklad odborníků zní, že se jedná o výjevy z různých západoevropských bestiářů a knih, v nichž se objevovaly výjevy kontrastující s tím církevním. Zosobňovaly určitou pitoresknost proti tomu dobru, které zpodobňovali svatí. Tyto výjevy ukazovaly, že i v kostele mezi svatými se může objevit podoba zla, se kterou se má pořád bojovat,“ komentuje Jakub Valášek.

Plnobarevná výmalba jako v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci byla v době gotiky typická pro všechny kostely. „Gotika nebyla vůbec šedá a nevýrazná, dokonce i sochy byly polychromovány, každá barva měla svůj účel, patřila třeba k určité osobě, svatému,“ říká Jakub Valášek.

„Kostel vlastně fungoval jako komiksový výjev Bible. Musíme si uvědomit, že většina lidí byla negramotných, takže nemohli číst a toto jim zprostředkovávalo výjevy z Bible,“ doplňuje.

Na zajímavosti kostela svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci upozorňuje magazín Vltavín. Dále nabízí archivní nahrávky o cestování Jindřichohradeckem z cyklu Odkazy, který natočili na počátku 70. let minulého století Vladimír Kovářík, Miloslav Malý a Milan Navrátil.