V Budějovicích měl být velký přístav. Chtěli vybudovat průplav mezi Vltavou a Dunajem u Vídně

„Ona je to taková legrácka,“ říká ředitel archivu Daniel Kovář. „Počátkem 20. století byl oblíbený žánr takzvaných pohlednic budoucnosti. Jak se překotně rozvíjela technika, vydavatelé trochu přeháněli a vydávali obrázky měst plných techniky, letadel, vzducholodí, tramvají. Všechno, co bylo v té době moderním výkřikem techniky, tam nacpali,“ vysvětluje.

Tato pohlednice byla poslaná roku 1906 a zachycuje České Budějovice s budoucím přístavem. I když se jedná o nadsázku, ve své době daleko od pravdy být nemusela. Doznívaly totiž ještě snahy o zřízení přístavu, který by tvořil jakousi konečnou stanici pro průplav Vltava - Dunaj.

S prvním návrhem na propojení Vltavy a Dunaje vodní cestou přišel už Karel IV. „Pomýšlel hlavně na propojení italských zemí se svými zeměmi. Nejobtížnější otázkou bylo, jak přejít Podunají do Čech přes pohraniční šumavské hřebeny. Někdy v 60. letech 14. století pravděpodobně došlo k průzkumu terénu. Bohužel nemáme z této doby žádné originální záznamy, až o několik desítek let později uvedl historik rybářství, že takový nápad existoval,“ popisuje Daniel Kovář.

Následovala celá řada dalších pokusů. Ze 17. a 18. století jsou dochované minimálně čtyři vážné návrhy na propojení Dunaje a Vltavy vodní cestou. Zkoušely se různé trasy.

Gerstner nakonec raději navrhl koněspřežku

Vše vždy ztroskotalo na technických a finančních problémech, které souvisely s překonáním Šumavy. Na přelomu 18. a 19. století se řešení pokoušel najít i inženýr Gerstner, který nakonec přišel se známým a úspěšným náhradním návrhem koněspřežné trati.

Kolem roku 1890 se prosazovala východnější trasa, mimo šumavské hřebeny. „Průplav se měl odpojovat z Dunaje někde nad Vídní a měl vést do Vltavy v Českých Budějovicích. Šířka v úrovni hladiny byla stanovena na třicet metrů. Skutečně vznikly návrhy a byl vybraný projekt od firmy Lanna,“ vypráví Daniel Kovář.

Do velkolepých plánů ale jako obvykle vstoupila otázka peněz. „Nový říšský zákon o vodních cestách z počátku 20. století sice nahrával projektu, ale pak se začalo znovu řešit, jestli by obrovsky drahý projekt byl rentabilní. Došli k tomu, že spíš ne. Když potom v roce 1912 vyšla novela vodocestného zákona, tak tam už se s průplavem nepočítalo,“ uzavírá ředitel archivu.