Úspěch Davida Vostrovského se odvíjí od toho, jak „vostrá“ je jeho kosa

Studoval vysokou školu, pracoval jako manažer, kuchař, výtvarník nebo kameník, a to hned na několika kontinentech. K sečení kosou ho inspirovali staří ženci v Mlynářovicích u Volar, kam se po svých dobrodružných cestách uchýlil.

Tam také sedmačtyřicetiletý David Vostrovský pořádá republiková i mezinárodní klání. Kosu přinesl s sebou i do studia Českého rozhlasu. „Kosa měří 135 centimetrů, začala se původně vyrábět na závody, ale podle posledních informací z fabriky jsem údajně v Evropě jediný člověk, který s ní seče i profesionálně. Rezervace, veřejnou zeleň, zahrady lidem,“ říká.

David Vostrovský ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Ačkoli je ocelová kosa dlouhá a těžká, pořád je podle jejího majitele mnohem lehčí než křovinořez. „Když je dobře vytažená, tak to jde samo,“ komentuje.

A co to znamená, je-li kosa „vytažená“? Pojďme si vysvětlit pár výrazů ze sekáčovy hantýrky. „Vytažená znamená naklepaná, tedy dobře kladivem zpracovaná,“ odpovídá David Vostrovský. Dodává, že se k tomu používá speciální zaoblené kladívko, kosa se naklepává na kovovém špalíčku – „babce“ – a sekáč přitom sedí na „dědkovi“, tedy na malé stoličce.

Další důležitou vlastností kosy je ostrost, tu zajišťuje broušení čili „obtahování“ navlhčeným brouskem. „U špičkových sekáčů je v současnosti klepání a broušení vědecká práce. Je to jako když potřebujete mít na závod dobře připravené lyže,“ připomíná David Vostrovský.

„Hledá se ten nejvhodnější poměr mezi tím, aby kosa co nejsnáze kosila, a zároveň aby vydržela celých desetkrát deset metrů bez broušení. Na to během závodu není čas. A ono to těžkne v ruce. Čím jste dál, tím toho naklepání a nabroušení ubývá, a síla a energie, kterou do toho musíte dát, se násobí. Na začátku vyběhnete s půlkilovým závažím, na konci před sebou tlačíte těžkou pneumatiku,“ dodává.

Nechali jsme si poradit i pár fíglů pro úspěšné kosení. „Rozhodně se seče snáz při rose. Také jsem přišel na to, že pokud je sucho, tak tráva ušlehnutá sekačkou se hůř hojí a pomaleji dorůstá. Což se hodí, když je mokro. Ale když je sucho, tak je lepší to čistě říznout kosou, protože ta tráva potom nežloutne,“ doporučuje profík David Vostrovský.

Počasí je vůbec pro venkovní disciplínu, jakou je závodní kosení, zásadní okolností. „V roce 2018 jsem v Mlynářovicích pořádal Champions Cup, pohár mistrů. Přijely reprezentace ze Španělska, ze Slovenska – a nebyla tráva! Bylo takové sucho, že nenarostly otavy. My ale jinak, když je tráva, pořádáme závody za každého počasí. I v dešti. Soutěžíme většinou po obědě, kdy už to schne, a tak se takové malé kropení hodí,“ vypráví.

Celý rozhovor Evy Kadlčákové s Davidem Vostrovským o tom, co ho ze sečení nejvíc bolí, jak trénuje na závody a který evropský národ nejlíp žne kosou, si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.