U Kvildy měla být v podzemí Hitlerova továrna a poblíž utajený koncentrační tábor. V těchto místech se odehrává bestseller Prameny Vltavy

„Já jsem tu Terezku umístila sem do stráně, protože se tady nachází nejrůznější díry a otvory,“ ukazuje spisovatelka Petra Klabouchová místo, kde je v úvodu románu Prameny Vltavy nalezeno tělo třináctileté Terezie Velkové v pruhovaném pyžamu s židovskou hvězdou.

„Už jsme v místech, kde by pod námi měly být chodby. Hlavní vchod mají mít v nízkém lesíku a pod tímto kopcem by se měla nacházet hlavní část utajované německé továrny na zbraně. Jednu z těch chodeb v mém příběhu použije vrah, aby sem beze stop umístil tělo svojí oběti,“ doplňuje autorka.

Od 19. století na místě stála sklárna, následně papírny. Potom tady nacisté za druhé světové války budovali továrnu i s podzemní částí, aby tu mohli montovat díly do Messerschmittů Me 262. „V roce 1941 byla papírna vyvlastněna majitelům židovského původu a začala se tu budovat zbrojovka jak nad zemí, tak i pod zemí,“ potvrzuje Petra Klabouchová.

Na Františkově jsou dodnes pozůstatky hlavní budovy, v lesíku části zdí, železa, díry v zemi. „Je tady spousta harampádí a zbytků po odstřelu. Když odsud Němci prchali, tak prý zaminovali veškeré hlavní vchody a nechali je vybouchnout. Pak místo zasáhlo bombardování Spojenců a nakonec to v 50. letech československá armáda nechala celé odstřelit,“ líčí Petra Klabouchová.

Čtěte také

Kdyby policie prověřovala, co autoři detektivek hledají na internetu, jdeme všichni do vězení, směje se Jiří Březina

Jednou z děr je možné nahlédnout do podzemní chodby. Podle lovců pokladů mohly uvnitř zůstat cenné dokumenty a písemnosti. „Tradují se šumavské legendy o tom, že by tam mohly být nějaké nacistické poklady, možná i ty nejznámější jako jantarová komnata,“ říká spisovatelka.

V podzemní fabrice měli podle ní pracovat ruští zajatci, kteří se sem údajně dostávali z tábora Prameny Vltavy. „Tam, kde se dnes schází turisté a dělají si fotografie, kde je ten oficiální pramen Vltavy, stála před druhou světovou válkou chata Klubu československých turistů. A právě z té se po zabrání pohraničí stal koncentrační tábor,“ popisuje.

Tábor byl od Františkova vzdálený několik kilometrů. „Nefiguruje na žádném seznamu pracovních a koncentračních táborů, takže byl utajován i v té době. Nikdo se odtud neměl dostat živý, a to platilo i pro německé příslušníky. Místní viděli, jak ty vězně přiváželi, prý okolo sto, sto padesáti vězňů každý měsíc, ale nikdo odsud neodcházel. Máme třeba svědectví pekaře, který jim tam dodával chléb,“ doplňuje Petra Klabouchová.

Téma Františkova a podzemní továrny, ale i tábora na pramenech Vltavy je dodnes tabu. V místní kronice chybí z tohoto období sto stran. Při výstavbě muzea se vedení Kvildy dozvědělo, že informace k tomuto tématu jsou stále tajné.