Bagristovi museli koupit flašku rumu, aby zbořil kapli. Příběhy zaniklých vesnic u Temelína inspirovaly román Rybí krev

5. červenec 2021 08:51
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Hájíček v Purkarci poblíž Temelína. Do své rodné obce a okolních vesnic, které zanikly kvůli stavbě jaderné elektrárny Temelín, zasadil děj románu Rybí krev

Po staletí tam stávaly vesnice. Musely ale ustoupit stavbě Jaderné elektrárny Temelín a Hněvkovické nádrže. Do těchto míst a doby zasadil Jiří Hájíček svůj nejslavnější román Rybí krev. Čerpal i z vlastních zážitků. Vyrostl totiž ve vorařské obci Purkarec, jejíž polovina už dnes neexistuje.

„Vlevo vidím nízkou márnici a už stojím u zdi. A dole pod svahem voda. Široká, rozlitá řeka. Na levém břehu, kde bývala i naše chalupa a za ní škola, není nic. Prázdný břeh, dvě přivázané pramice,“ čte spisovatel Jiří Hájíček úryvek z úvodní kapitoly svého románu Jiří krev.

Podobně jako hlavní hrdinka Hana, která se po letech vrací z ciziny do své rodné vesnice, stojí u kostela v Purkarci poblíž Temelína. Hned za hřbitovem už je voda, která sem vystoupala kvůli napuštění Hněvkovické přehrady.

„Vypadalo to tu úplně jinak, po obou stranách břehu byly chalupy, Purkarec měl svou Velkou a Malou stranu, jak se říkalo. Koukám se směrem, kde dřív byla jednotřídka, kam jsem chodil, než jsme se s rodiči odstěhovali do Týna na Vltavou,“ vypráví Jiří Hájíček.

Purkarec nebo ves Jaroslavice musely ustoupit Hněvkovické nádrži kvůli chlazení reaktoru. Další zmizelé vesnice dále od řeky byly v ochranném pásmu při stavbě samotné elektrárny. Zaniklo třeba Březí, Podhájí nebo Knín.

Hlavní hrdinka Hana se v knize do poslední chvíle odmítala vystěhovat. „Předobraz té vesnice, která v románu nemá jméno, byl Knín, odkud Hana chodí polní cestou na autobus. Lidé potom na začátku 90. let ještě žili určitou nadějí, že by snad mohl být plán vysidlování obcí přehodnocený, ale nakonec po roce 2000 zmizely poslední chalupy,“ říká spisovatel.

Čtěte také

Posledním pozůstatkem obce Knín je kaple u staré cesty. „Knín je asi zrovna místo, na které už se lidé moc nevracejí, na rozdíl třeba od Jaroslavic, kde byla dokonce znovu postavená kaplička. Po zbourání všech domů zbyla poslední a ani komunistům se tehdy moc nechtělo bourat sakrální stavby. Nakonec, jak mi říkala jedna rodačka, museli koupit bagristovi flašku rumu, aby do kaple vjel a rozboural ji,“ dodává Jiří Hájíček.

Na místech, kde bývala vesnice Březí, dnes za stromy vykukují chladicí věže. „Tam byly příběhy, že si lidé postavili svépomocí rodinné domy a brzy poté zjistili, že je budou muset rozbourat,“ připomíná Jiří Hájíček.

Román Rybí krev vyšel v roce 2012 a brzy se stal bestsellerem. Získal i prestižní cenu Magnesia Litera a také mezi čtenáři patří k nejoblíbenějším Hájíčkovým knihám. Autor pořádá spoustu literárních čtení a během večera promítá i historické snímky, které mu po vydání knihy začali dodávat rodáci ze zaniklých obcí.

autor: Petr Kubát
Spustit audio

Související