Tři žihadla denně. To je normální, říká včelař, který zve návštěvníky k prosklenému úlu

„Na Třeboňsko jezdí spousta rodičů s dětmi a mě napadlo, že když nabízím med, mělo by k tomu být něco navíc, nějaký bonus. Ten prosklený úl je výborná příležitost, protože díky němu můžeme poznat život včel. Kromě matky je vidět naprosto všechno, trubci, dělnice, úklid úlu, stavění plástů, nošení zásob, ukládání pylu. Vidíte tu život včelstva jako v televizi,“ říká.

Prosklené úly mají už i jiní včelaři, ale ten jeho je unikátní svou velikostí. „Ostatní včelaři mají většinou jen jeden přenosný plást, který nosí na školení, přednášky ve školách a podobně. Můj úl je prakticky kompletní. Včely se chovají úplně jinak v úlu než na jednom plástu,“ popisuje.

Úl je pomalovaný. Lidé si totiž odedávna mysleli, že barva hraje v životě včely důležitou roli. „Včela barvu vnímá, protože květiny jsou barevné, nicméně barevné úly jsou spíš tradice. Zjistilo se, že barva je pro včely pomocné kritérium, ne zásadní,“ vysvětluje Pavel Jůza.

„Včely mají takovou GPS, jsou zalétané na určité místo, otvor úlu. Kdybych vzal úl jiné barvy a postavil ho na to samé místo, tak včely trefí naprosto přesně. Nicméně si myslím, že barevné úly jsou hezká tradice, že to k tomu patří a že včely nechováme jenom proto, abychom měli produkci medu, ale že to má být i hezké na oko,“ dodává.

Každý včelař by měl ke včelaření přivést alespoň jednoho dalšího člověka

Do včelaření se Pavel Jůza pustil po vysoké škole. „Říká se, že každý včelař by měl během života přivést ke včelaření alespoň jednoho dalšího člověka. Já jsem potkal Dalibora Titěru z výzkumného ústavu včelařského, o němž si myslím, že jich přivedl možná stovky. Na přednášce na vysoké škole, kterou jsem si zapsal jako nepovinnou, o včelaření tak krásně vyprávěl, že mě to zaujalo a po škole jsem si pořídil první úly,“ vypráví.

Kolik od té doby dostal žihadel, se podle něj nedá spočítat. „V průměru tři denně. To není moc a myslím, že se to každý naučí snášet. Říká se, že včelař musí dostat 200 žihadel, aby si zvyknul, a to se podle mě povede poměrně rychle. A většina to asi ani nepočítá a naučí se to snášet,“ doplňuje.

Včelstva drží mimo dolet řepkových polí

Produkce medu je závislá na počasí. Například lipového medu se včelař dočká jen v případě, že se v době květu lípy sejde několik důležitých faktorů, jako je teplota nebo vláha. Pavel Jůza má letos šest druhů medu. Včelaří tak, aby produkoval právě medy druhové, ne smíšené.

Včelstva má v Třeboňské pánvi v oblasti Staňkova, Chlumu u Třeboně a Třeboně. Podle svých slov ale dbá na to, aby byla vždy mimo dolet řepkových polí. „Jestliže člověk ochutná medy řepkové a medy vyprodukované mimo řepkové oblasti, například v sadech, na loukách s květinami, v borových lesích, tak sám uzná, že ty chutě jsou pestré a úplně jiné než u medů řepkových,“ vysvětluje.

Největším včelařovým přáním je, aby lidé při nákupu medu nesahali vždy jen po těch nejlevnějších produktech. „Chtějte kvalitu, donuťte včelaře, aby ten lepší med produkovali. Bude to ku prospěchu včel, včelařů a nakonec i spotřebitelů,“ uzavírá.

Všechny články k pořadu Dámská jízda najdete ZDE.