Spousta kosmického smetí obklopuje Zemi. Astronomové už přemýšlí, jak ve vesmíru uklidit
Kolem naší planety létá spousta kosmického smetí. „Jsou to statisíce a miliony už nefunkčních družic, jednotlivých odpalovacích stupňů raket, polorozpadlých částí družic a ještě menších částeček těch vraků. Obklopují Zemi takovým prstencem,“ popisuje astronomka Jana Tichá.
Toto smetí se ve vesmíru postupně hromadí od roku 1957, kdy byla na oběžnou dráhu vynesena první družice Sputnik. „Dneska už je tam toho spousta. Uvádí se, že kusů větších než deset centimetrů je 34 tisíc, mezi deseti centimetry a centimetrem má řádově 900 tisíc kusů vesmírného smetí. Menších než centimetr je 128 milionů a malinkých, méně než milimetrových už jsou stovky a tisíce miliard,“ uvádí astronomka.
Problém je podle ní především v tom, že smetí je nebezpečné pro nově vynášené družice, jejich jednotlivá zařízení, pro kosmické lety s lidskou posádkou a především výstupy do volného kosmu.
Kosmické smetí se tak stává diskutovaným tématem. „Už víme, že budou v obrovských objemech přibývat satelity a je otázkou, jak tu skládku dál neživit a pokud možno žádný odpad nevytvářet. Dnes už existuje v kosmickém právu povinnost navést třeba satelit po ztrátě funkčnosti na takovou sestupnou dráhu, aby vletěl do atmosféry pod úhlem, při kterém shoří v atmosféře,“ říká Jana Tichá.
Úklid vesmíru ale bude muset být založený i na dalších principech. „Je tam smetí už tolik, že nestačí čekání na to, až vletí do atmosféry a shoří. Uvažuje se třeba o tom, že menší kosmický odpad by se mohl lapat jakýchsi sítí jako ryby. To zní možná směšně, ale je to tak. Další varianta je využívat nějakou manipulační ruku,“ dodává astronomka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
