Sovětští vojáci ve studiu a letadlo ve sklepě. Nevšední zážitky bývalých zaměstnanců budějovického rozhlasu
Technici, spojaři, redaktoři, ale i recepční, údržbáři nebo šoféři. Za osmdesát let existence Českého rozhlasu České Budějovice stanicí prošlo nespočet zaměstnanců. Ve speciálním výročním vydání pořadu Dopolední host někteří vzpomínají, jak to v minulosti v rozhlase chodilo.
Například bývalý technik Jan Titlbach nastoupil do českobudějovického rozhlasu v roce 1963 a zažil obsazení vysílacího studia sovětskými okupanty v srpnu 1968. Potvrzuje známou historku, že lidé tehdy umístili na rozhlasovou budovu nápis Mateřská škola, aby vojáky zmátli. „Díky tomu oni rozhlas hned nenašli a byla tam prodleva, kdy se mohlo vysílat,“ říká.
Když nakonec sovětští vojáci studio obsadili, Jan Titlbach se dostal dovnitř pod záminkou, že jde zkontrolovat květiny. „Velitel té party byl náhodou Rus, který studoval v Praze, takže uměl česky a domluvili jsme se. Ten byl docela solidní, také se mu nelíbilo to, co se dělo,“ vzpomíná.
„Když jsme prošli kanceláře, viděli jsme, že vojáci samozřejmě sebrali různé cetky, tužky a podobně. Tak jsme si veliteli postěžovali a on říkal, že všechno spraví. Mám dojem, že ti vojáci byli nakonec dokonce potrestaní,“ dodává.
Jiná nevšední událost v životě Jana Titlbacha spojená s Českým rozhlasem České Budějovice patří do doby porevoluční. Tehdy ve sklepě budovy stavěl letadlo. „Tenkrát se měnila vzduchotechnika a ve sklepě bylo místo, tak jsem se domluvil a začal tam stavět ultralight. Já jsem totiž odmala modelařil. Když jsem odcházel do důchodu, tak to bylo akorát hotové a pak jsem si ho odvezl,“ vypráví.
Více si poslechněte v pořadu Dopolední host. Kromě bývalého technika Jana Titlbacha na léta v rozhlase vzpomínají bývalý recepční Jan Bláha a bývalá redaktorka Martina Vodičková.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.