Rowlingová alias Galbraith má dar psát tak, že vás to drží i 700 stran, říká překladatel Ladislav Šenkyřík

Překladatel Ladislav Šenkyřík
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Překladatel Ladislav Šenkyřík

Přeložil do češtiny více než sto knih. Díky Ladislavu Šenkyříkovi můžeme číst třeba díla Charlese Bukowského, Edgara Allana Poea a nejnověji také Roberta Galbraitha, což je pseudonym stvořitelky Harryho Pottera, Joanne Kathleen Rowlingové. Čtvrtý díl série o Cormoranu Strikovi nazvaný Smrtící bílá v českém překladu vyšel před pár dny.

Ladislav Šenkyřík se stal profesionálním překladatelem z angličtiny, přestože v době jeho vzdělávání se tomuto jazyku nevěnovala velká pozornost. „Na gymnáziu byla angličtina opravdu mizerná, ale mě hrozně zajímalo, co to ti Beatles a Bob Dylan zpívají, tak jsem se do toho pustil a nějak jsem se to naučil,“ vypráví.

Ještě důležitější však podle něj je perfektní znalost češtiny. „Překladatel musí umět především česky, musí umět dílo zasadit do kontextu české literatury, pohrát si s češtinou. Dnes je doba taková, že k významu originálu se vždycky nějak dopracujete, ale jde o kvalitu toho překladu,“ říká.

Mou celoživotní láskou je Ian McEwan

Nejprve Ladislav Šenkyřík překládal texty v samizdatu, první knihou vydanou v jeho překladu byl v roce 1991 titul Charlese Bukowského. „Od amerických autorů jsem se v posledních letech přesunul k anglickým. Mou celoživotní láskou je Ian McEwan, od kterého jsem už přeložil deset knih. Pro mě je to nejvýraznější autor z velice silné poválečné generace, popisuje dnešní svět úžasným způsobem, jsou to niterné příběhy,“ dodává.

Amsterdam (Ian McEwan)

Nejnovější knihou, která u nás vyšla v jeho překladu, je Smrtící bílá, čtvrtá část detektivní série autora Roberta Galbraitha. Pod tímto pseudonymem se skrývá Joanne Kathleen Rowlingová, stvořitelka Harryho Pottera.

Podle Ladislava Šenkyříka autorčin rukopis zůstává stejná. „Harry Potter jsou vlastně také takové detektivky. Myslím, že úspěch J. K. Rowlingové spočívá především v tom, že má veškeré příběhy velmi dobře promyšlené, od začátku, ví, co chce napsat. Smrtící bílá má přes 700 stran, ale dokáže udržet v napětí i v tom textu. Ona má opravdu dar psát tak, že vás to drží, že je to zajímavé a přitom nepoužívá nějaké zběsilosti jako třeba severské detektivky,“ komentuje.

Práce překladatele začíná přečtením originálu. „Galbraitha mi stačí přečíst jednou, u McEwana si přečtu většinou první rukopis a pak ještě další verze. Čtu to tak minimálně třikrát, hodně záleží na povaze textu, čím těžší text, tím víckrát je potřeba ho číst,“ popisuje Ladislav Šenkyřík.

Někdy samozřejmě narazí na potíže. „Některou větu nosíte v hlavě pár týdnů, ptáte se kamarádů, obtěžujete okolí. Nejhorší jsou ty situace, kdy přesně víte, že se to dá říct krásně česky, ale nemůžete přijít na to, jak,“ líčí.

Přitom podle něj nejde o to najít adekvátní ekvivalent ke každému slovu. „Nepřekládáme jednotlivá slova, ale celek, jakýsi pocit. Ideální překlad je takový, který převede knihu do jiného kulturního prostředí takovým způsobem, že čtenáři mají podobný pocit jako čtenáři originálu,“ připomíná.

Překladatel je tak z jeho pohledu rozhodně spoluautorem díla. „Je to někdy takové neviditelné, a to je škoda, především proto, že když se nepovede překlad, tak většina čtenářů má pocit, že ten autor to napsal špatně, ale on to třeba napsal dobře a špatný je jen překlad,“ vysvětluje.

V současné době pracuje Ladislav Šenkyřík na překladu už jedenácté knihy Iana McEwan a v příštím roce jej čeká první díl plánované trilogie Marlona Jamese. „To je jamajský autor, který tady ještě asi není známý. Je to ale držitel Bookerovy ceny a na překládání se moc těším,“ uzavírá.

Spustit audio

Související