Román se musí vysedět. Českobudějovický spisovatel Jaromír Jindra vydává i šest titulů ročně

„Je potřeba si rozplánovat každý den, protože kniha se musí vysedět. A tak já mám ve zvyku sednout si kolem šesté hodiny ráno k počítači, pracuji tři až čtyři hodiny a mám napsáno. To je mé denní penzum,“ vypráví Jaromír Jindra, který pak střídá sezení zdravotní procházkou. „Chci ještě zaplevelit českou literaturu velkým počtem nových titulů,“ usmívá se.

Letos v říjnu mu vychází čtvrtý díl vzpomínek budějovického kata, tentokrát s podtitulem Případ děsivé masky. V listopadu očekává první audioknihu. A od nakladatele už prý má zadání na šestý svazek Lucemburské řady. Poslední díl se jmenoval Karel IV. a koruna římských králů. „Zatím jsem ještě neměl čas přemýšlet o náplni šestého pokračování,“ říká Jaromír Jindra.

Čtěte také

Moje postavy často velmi trpí a já trpím s nimi, vždycky je tam něco ze mě, říká spisovatel Dalibor Vácha

Část dne totiž obvykle věnuje i hledání inspirace v historických pramenech. „Musím prostudovat velké množství materiálů, které se dají najít v knihovnách a v archivech, aby v každém mém románu bylo pro čtenáře něco nového nebo málo známého. A zase se to musí vysedět,“ dodává.

Jaromír Jindra píše především historické romány, často ale s detektivní a zároveň i milostnou zápletkou. „Má to jednoduchý důvod. Mými čtenáři jsou především ženy. Muži totiž dnes spíše nečtou,“ vysvětluje.

Kromě čtenářek jsou jeho cílovou skupinou i děti, pro které napsal několik dobrodružných knížek. Je také autorem dvou divadelních her a mnoha odborných publikací z oblasti filumenie, tedy sběratelství etiket na krabičky od sirek, což je jeho další životní vášeň.

Celý rozhovor se spisovatelem Jaromírem Jindrou si poslechněte online.