Roman Lisý: Není vážit jako vážit

19. březen 2025

Rozhlasový sloupek

Jakožto sportovní nadšenec teoretik jsem i já před několika lety propadl touze vypadat jako ozdoby tehdejších fitness časopisů.

Prvotní nadšení však vystřídal pocit bezmoci ve chvíli uvědomění si, že ještě nedávno se mnou maminka navštěvovala praktického lékaře za doprovodu mého pláče s otázkou, zda je normální, že dobře obdařený spolužák Petr má již o dvacet kilogramů a dvacet centimetrů více než já.

Dodnes si vzpomínám na své vyzáblé tělíčko připomínající záchodového pavouka v období zimy, jak s nadšením vyslýchá verdikt lékaře o tom, že jistě vyrostu, možná jen o trochu později.

V té době bylo mým životním cílem přerůst Petra. Ale teď? Teď přece musím dostát svému slovu a stát se ikonou předních stran plátků o zdravém životním stylu a tam mi nějaké „vyrostete později“ už úsměv na tvář nemaluje.

I přes nepřízeň genetického základu, díky němuž připomínám spíš mladičkého Bolka Polívku, rozhodl jsem se pro životní změnu. Od té doby jsem však se svým tělem spokojený méně, než jsem byl v dobách lékařských návštěv. A čím že to je? Je to, drazí přátelé, VÁŽENÍM. Vážením tělesné hmotnosti, vážením potravin, vážením cest do posilovny a vážením vlastních uvážení.

Rád bych proto apeloval i na vás, vážení,nestávejte se otroky vážení, protože i když mám dnes postavu pavouka venkovního v období potravní hojnosti, od doby, co si vše tak vážím, si především SEBE vážím o něco méně. Děkuji.

autor: Roman Lisý | zdroj: Český rozhlas