Při pádu domu na Poříčí zahynulo 46 lidí, pozůstalí je poznávali jen podle oblečení a bot

Tragédii si lidé každoročně připomínají při setkání v Besednici. Jedním za zakladatelů této tradice je nyní čtyřiadevadeátiletý Jan Komenda (uprostřed), který ještě jako malý školák zažil pohřeb obětí
Tragédii si lidé každoročně připomínají při setkání v Besednici. Jedním za zakladatelů této tradice je nyní čtyřiadevadeátiletý Jan Komenda (uprostřed), který ještě jako malý školák zažil pohřeb obětí

Na 9. října připadá výročí tragédie z roku 1928. Tehdy se v Praze na nároží Poříčí a Biskupské ulice zřítila novostavba sedmipodlažního domu. Pod troskami našlo smrt celkem 46 lidí a 30 bylo zraněno. Mezi obětmi bylo 17 lidí z jihočeských obcí Besednice, Soběnov, Nesměň, Chlum a Chodeč.

Když se dům zřítil, na stavbě pracovalo 87 lidí. Do záchranných prací se ihned pustili hasiči i vojsko, ze spodní části domu vyprošťovali zavalené také přivolaní kladenští horníci. Někteří dělníci dokázali pod troskami přežít až do druhého dne, ale i tak byl nakonec počet obětí vysoký.

Někteří Jihočeši jsou pochovaní v Besednici pod společným náhrobkem. Pohřbu jedenácti občanů z Besednice a nedaleké Nesměně se v roce 1928 účastnilo mnoho lidí ze širokého okolí. Lidé se na místě pravidelně setkávají i dnes a vzpomínají na zahynulé předky. Vzpomínku doprovází heligonky, protože čtyři zemřelí zedníci byli heligonkáři.

„Vzpomínáme na kameníky a zedníky, kteří ztratili své životy. Ta katastrofa poznamenala velmi silně rodiny obětí, většina z nich byli živitelé rodin, měli děti. Podle záznamů byli někteří také heligonkáři a právě na jejich počest jsme založili v Besednici tradici setkávání heligonkářů,“ řekl čtyřiadevadesátiletý harmonikář Jan Komenda.

Přestalo se vyučovat a všichni sledovali pohřeb

Na Poříčí zahynuli mimo jiné dva strýcové jeho manželky. Sám Jan Komenda si pamatuje pohřeb v Soběnově, v té době mu bylo šest let a chodil už do školy. „Vzpomínám si, že koně táhli vůz potažený černou látkou a na něm byly dvě rakve. Lidé z vesnice šli za vozem. Řídící školy pan Ambrož nařídil, že se přestalo vyučovat a všichni jsme šli ven a dívali se na ten pohřeb,“ popisoval.


Tragédie na Poříčí 9. října 1928
V troskách zříceného domu zahynulo 46 lidí, z toho 17 Jihočechů z Besednice, Soběnova, Nesměně, Chlumu a Chodče. Bylo mezi nimi 15 zedníků, 1 dělník a 1 polír. V Besednici zůstalo 11 vdov a 25 sirotků.
Pohřeb se na rozhodnutí Městské rady v Praze konal 16. října, o den později byly rakve se zemřelými převezeny drahou na nádraží v Kaplici. Pohřeb jedenácti občanů z Besednice a Nesměně se konal 18. října 1928.
Na počest zemřelých se koná v Besednici každým rokem setkání heligonkářů. Letos se uskutečnil už 35. ročník. Přehlídka je zároveň i vzpomínkou a pietním aktem, protože čtyři z obětí byli muzikanti a hráli na heligonku, takzvané zednické piáno.

Nejprve ale po tragédii jezdili příbuzní do Prahy identifikovat oběti. Zemřelé tehdy poznávali někdy už jen podle oblečení a bot. U jednoho z jihočeských dělníků našli ve vestě dokonce ještě funkční hodinky.

V Besednici dnes už přímí potomci nežijí, pořád se ale objevují nové informace. „Podařilo se nám najít vnuka dělníka, který tam nepřišel o život jen proto, že mu vypadl z kapsy metr, on se pro něj sehnul a lešení mu přerazilo patu. Takové historky se objevují, ale přímí příbuzní zde už nebydlí, přitom to byla taková typická besednická jména, po kterých jsou dokonce pojmenované chalupy,“ uvedl starosta Jaroslav Klein.

Vzpomínka na oběti spojená se setkáním harmonikářů je nyní podle něj nejvýznamnější kulturní akcí v Besednici. Daleko překračuje hranice okresu i kraje. „Přijíždějí rodáci, známí, kamarádi, jeden muzikant jezdí dokonce z Jeseníků. Ta tragédie je skutečně nejsmutnější událostí v historii naší obce,“ dodal.

Setkání se koná pravidelně už 35 let. U zrodu tradice stál kromě Jana Komendy také Karel Císař. „Já jsem se k tomu tématu dostal, když jsem přišel do Besednice v roce 1956. Ta setkání mají přesah, protože se netýkají jen našich lidí, zahynuli tam lidé z celé republiky,“ připomněl. Letos se například podařilo navázat kontakt s harmonikáři z Kladenské heligonky. Ti zahráli a připomněli tak, že zavalené dělníky na Poříčí vyprošťovali kladenští horníci.

Stavbu uspěchali, chtěli stihnout výročí

V době pádu nedostavěné budovy na nároží Poříčí a Biskupské ulice v Praze pracovalo na stavbě 87 lidí, a to převážně nahoře na střeše. Budoucí obchodní dům stavěla firma Ing. Tomáš Pražák a Ing. Pavel Moravec z Prahy 12 pro obchodní firmu Jakesch. Stavba měla mít pět pater a dva suterény a sahala do hloubky asi osm metrů pod úroveň ulice.

Tragédii si lidé každoročně připomínají při setkání v Besednici. Vše doprovází zvuk heligonek

Oficiálně uvedenou příčinou zřícení domu bylo přetížení rohových pilířů. Neoficiálně se mluvilo o mizerném cementu použitém na stavbu prvních pater, který nevydržel tlak celé stavby nad ním.

Jako nejčastěji uváděná příčina se traduje nedodržení technologických postupů tvrdnutí betonové konstrukce a snaha dům dostavět do konce října. A to z prozaického důvodu - kdo předal nějakou dokončenou stavbu k desátému výročí vzniku samostatného Československa, tedy do 28. října, byl na třicet let osvobozen od daně.

Katastrofa se poté projednávala v parlamentu, vyšetřovala ji policie i zvláštní komise, ovšem konkrétní viník neštěstí nebyl nikdy přesně určený. Paradoxem je, že stejní stavitelé Pražák a Moravec postavili na stejném místě o dva roky později hotel Centrum. V roce 1976 natočil o tragédii režisér Jiří Svoboda film Dům na Poříčí.