Po covidové pauze hostí Jihočeské muzeum tradiční velikonoční výstavu. Představuje zvyky z Doudlebska

„Tady je velká doudlebská kostelní řehtačka, určitě stará více než sto let. Byla uložena na půdě kostela a vždycky na Zelený čtvrtek večer ji kostelník vynesl před kostel, zařehtal s ní. A to už byl povel pro kluky z celé vesnice, kteří vyběhli po Doudlebech a Straňanech a řehtali,“ ukazuje jeden z nejzajímavějších exponátů historik a kronikář Doudleb Jan Šimánek.

„To řehtání potom pokračovalo na Velký pátek ráno, v poledne, večer a ještě ve tři hodiny, kdy byl ukřižován Kristus. Naposledy se pak řehtalo na Bílou sobotu ráno, kdy zároveň následovalo dokončení koledy a kluci za to řehtání dostávali odměnu v podobě vajíček,“ dodává Jan Šimánek.

Dalším zajímavým předmětem je takzvaný beran. „Není to pomlázka, ale veliký svazek lískových prutů propletený s kočičkami a jedlovým chvojím. Kluci se předháněli, kdo bude mít co největšího berana, mohl být vysoký třeba až pět metrů. Beran se přinesl domů, na Velký pátek se rozebíral, část se pak dávala za krov, aby do domu neuhodilo, kousky berana se dávaly i do polí, aby byla velká úroda,“ popisuje Jan Šimánek.

Specifickým zvykem na Doudlebsku je i pečení pečiva zvaného římovské podkovy. „To je taková forma perníku, která má napodobovat desatero božích přikázání. Velký bílý perník měl několik okýnek a byl bíle politý. Když táta přišel z poutě, která byla většinou před Velikonoci na pátou neděli postní, přinesl podkovu domů a každý člen rodiny si mohou uloupnout kousek,“ vysvětluje Jan Šimánek.

Čtěte také

O Velikonocích mlčí zvony. Podle tradice odletěly do Říma pro požehnání

V rohu místnosti návštěvníci uvidí i kolovrat. „Je zde figurína v doudlebském kroji a souvisí to se zvykem Velkého pátku, kdy se dělaly takzvané pašijové nebo velkopáteční nitě. Byla pověra, že když žena splete nit v době, kdy se v kostele zpívají pašije, ta nit má až zázračný účinek. Podařilo se mi najít třeba zápis v kronice obce Sedla, v němž kronikář líčí, že mu maminka zašila do vesty právě tu pašijovou velkopáteční nit, než šel do první světové války na frontu, a skutečně se mu nic nestalo,“ doplňuje historik.

Část předmětů na výstavě pochází i z depozitáře Jihočeského muzea. „My jsme výstavu koncipovali i jako vzpomínku na paní Marii Husarovou z Křemže. To byla národopisná pracovnice a také velmi zdatná lidová tvůrkyně. Představujeme nejenom její velikonoční vajíčka, kterým se na Doudlebsku říká straky, ale také ukazujeme, jakým způsobem dokázala aplikovat ty vzory na textil. Vystavujeme hedvábné šátky, které zdobila podobně jako velikonoční vajíčka,“ uvádí kurátorka a etnografka Hana Soukupová.

Expozici doplňuje část nazvaná Pašijový příběh v lidovém umění, kde jsou například podmalby na skle nebo dřevěné plastiky. Výstava Velikonoce na Doudlebsku je v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích k vidění do 18. dubna.