Pitbull, kobra a uvařená žába. Jak se chovají domácí tyrani a jak zesilují tlak, popisuje advokátka

Na tomto příkladu vysvětluje gradaci domácího násilí písecká advokátka a zároveň dobrovolnice Bílého kruhu bezpečí Jana Tomešová: „Když žábu hodíte do studené vody a postupně přitápíte, tak nevyleze. Kdybyste ji hodili rovnou do horké, tak vyskočí.“

Takto postupně zesiluje svůj tlak i agresor. Typické je to pro domácí násilí ve formě psychického teroru. „Na začátku je většinou partnerka princezna, miluje ji, nosí jí dárky, je velmi pozorný. Potom ale začnou poznámky typu: Možná bys o sebe mohla více dbát, kdybys o sebe víc dbala, tak bych tě měl zase rád… A takhle otáčí kolečkem čím dál tím víc. Až si partnerka ani neuvědomí, jak z té sebevědomé ženy klesla na onu uvařenou žábu,“ popisuje advokátka.

Jana Tomešová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Psychické násilí je podle ní velmi často provázáno se sociálním. Agresor nenápadně, ale dlouhodobě izoluje svou oběť od osob v její blízkosti. Například slovy: „Já bych chtěl, abys zůstala se mnou doma, nechci, abys šla s kamarády pryč. Ne, ta to nemyslí s tebou dobře, ta tvoje maminka, slyšíš, co říká, jenom tě proti mně štve.“ To jsou velmi nebezpečné formy domácího násilí, jak upozorňuje advokátka.

Statisticky převažují mezi oběťmi domácího násilí ženy, ale stávají se jimi i muži. „Zrovna mám případ, kdy je muž obětí těžkého psychického násilí. Pro muže je těžší se za oběť označit a požádat o pomoc. Navíc častěji bývají obětí méně viditelného násilí, právě toho psychického nebo sociálního. A to se obvykle hůře vysvětluje,“ říká Jana Tomešová.

Domácí násilí je také specifické tím, že se odehrává za zavřenými dveřmi. „Pachatel často mívá dvě tváře. Někdo je výbušný a ví to o něm i širší okolí, ale mnoho agresorů se venku chová velmi společensky, partnerce podrží kabát, jsou pozorní, všichni je považují za dokonalé. Ale za dveřmi to pak probíhá úplně jinak. A vzniká kontrastní, problematická situace, v níž oběti nikdo nevěří,“ uvádí advokátka.

Ačkoli každý domácí tyran má své vlastní osobní charakteristiky, existují některé společné rysy. „Velmi zjednodušeně se dá říct, že jsou dva krajní typy agresorů,“ reaguje Jana Tomešová a uvádí terminologii policejní psycholožky Ludmily Čírtkové. „Prvním typem je pitbull. To je pachatel, který je situačně násilný, často člověk, který v dětství byl sám svědkem nebo obětí domácího násilí. Je to pro něj přirozená forma reakce, takže násilí používá ve chvíli frustrace, kdy neví, co má dělat.“

Čtěte také

Na svém pozemku si mohu dělat, co chci, ale… Sousedské soužití má daná pravidla, připomíná advokát

Na druhé straně spektra stojí typ kobra. „Kobra bývá onen muž dvou tváří, nezřídka velmi inteligentní. Má velkou potřebu kontroly. Chce mít partnerku v mezích, které jí určil. A pokud ji tam drží, tak je spokojený. Často se dopouští násilí ekonomického, psychického a sociálního,“ upřesňuje Jana Tomešová.

Jednorázový amok prvního typu, vyvolaný například partnerskou hádkou, by podle ní nebyl považován za domácí násilí. „Tam chybí dlouhodobost, což je jeden ze základních znaků domácího násilí. Vždycky. Mimochodem, upozorňuji na situační násilí rozchodové, které je reakcí na stresovou situaci, neobjevovalo se v průběhu vztahu a je potřeba ho od domácího násilí odlišit,“ dodává.

Co tedy rozhodně patří k definici domácího násilí? „Jednostrannost. Jedna osoba je v pozici pachatele, druhá oběti. Něco jiného by byla italská domácnost, kde jsou výbuchy vzájemné a nějakým způsobem to funguje. U domácího násilí je základní charakteristikou dlouhodobost a také to, že jedna z osob vnímá to jednání jako újmu,“ uzavírá Jana Tomešová.

Celý rozhovor o problematice domácího násilí s advokátkou Janou Tomešovou si poslechněte online.