Peníze telegraficky poukázané. Humornou povídku Jaroslava Haška čte František Filipovský

Humornou povídku o poštovní instituci na začátku 20. století a o tom, jak ošemetné může být nechat si na zapadlou ves poslat peníze, napsal Jaroslav Hašek. Nazval ji Peníze telegraficky poukázané.

Pro rozhlas příběh v roce 1981 načetl známý filmový a divadelní herec, skvělý dabér, po němž se dokonce jmenuje cena pro nejlepší české dabéry, František Filipovský.

Ještě za časů Marie Terezie bylo dovoleno psáti obyčejným poddaným jednou za pět let se svolením vrchnosti… Selský člověk, který chtěl nějakým způsobem propašovat na tehdejší poštu psaní a učinil první pokus zavádět si korespondenci, byl položen na lavici a potrestán tolika ranami holí, které byly v určitém zákonitě stanoveném matematickém poměru k délce psaní, takže mu hned přešla chuť dopisovat si s někým. Dnes však poštovní erár mlčky trpí, když si člověk vzpomene a na korespondenčních lístkách oznamuje svým přátelům, že včera měl k večeři biskupa od krocana, když rozesílá desítky pohlednic s takovýmto ukecaným obsahem: „Je zde velice krásně a na brzkou shledanou se těší…“, „Krajina je velmi půvabná a dnes zde po celé dva dny prší.“

Během svého života vydal Jaroslav Hašek (1883-1923) knižně a časopisecky více než tisíc povídek, fejetonů a črt. Jeho dílo dodnes není spolehlivě zmapováno, řada jeho textů se ztratila a u jiných není autorství zcela prokázané.

Publikovat začal už jako dvacetiletý mladík, v roce 1903 mu vyšla básnická sbírka Májové výkřiky. O pár let později se začal psaním živit. Redigoval například časopisy Ženský obzor nebo Svět zvířat, přispíval do Českého slova nebo do Humoristických listů.

Novinářská praxe ovlivnila i jeho autorský beletristický styl – uměl najít ve svém okolí zajímavé nebo zábavné téma, lehce popsat situaci a prostředí, ovládal umění zkratky i vtipné pointy.

Je známo, že Jaroslav Hašek psal lehce, bez přípravy, dost často na požádání v hostinci, aby si vydělal na pivo, jak na to ve svých pamětech vzpomíná jeho dlouholetý přítel malíř Josef Lada: „Hašek dával přednost vyplacení honoráře v hotovosti, z ruky do ruky, třeba s určitou ztrátou. Raději, než by čekal až po otištění, kdy se teprve vypočítával honorář podle řádků.“