Pavel Šporcl: Do hraní mě maminka musela nutit

Odstíny červené a oranžové nepřicházely v úvahu, jelikož je to barva pro housle běžná, černou vyloučil proto, že by nebyla vidět struktura dřeva. Nakonec vyhrála tyrkysově modrá.

Jeho léto bývá pracovní – festivalové. Jednou z pravidelných akcí, na kterých se Pavel Šporcl objevuje, je Hudební festival Znojmo. Letos si na něm dokonce zahrál se svou sedmiletou dcerou, ze které mu roste zdatná konkurence. Uvědomuje si, že je to ale pro děti řehole: „Musí se začít v pěti, šesti letech, letech, protože houslová technika je natolik složitá, že se později už naučit nedá.“

Hra na housle je absolutně nepřirozená

„Musíte se zaklonit, vytrčit jednu ruku, pravou ruku držet, ale přitom jí povolit. Když s Violetkou cvičím, vidím, jak je to hrozně těžké, a sám nevím, jak jsem to tenkrát dělal. Nedivím se, že u toho nejsou děti schopné vydržet.“

Sám doslal první housle v pěti letech. „Maminka mě musela nutit, nechtělo se mi hrát skoro vůbec, dělal jsem naschvály, a tak jsem hrál rychle. Maminčina verze je, že mě to strašně bavilo. Mně se ale prostě nechtělo.“

Obklopen ženami

Z vyprávění Pavla Šporcla je patrné, jak moc má rád svou rodinu. On a králík Ferda jsou u Šporclů doma jedinými mužskými elementy. Soukromý život v obklopení žen si užívá. Krom partnerky Báry má doma tři dcery – Lili, Violetku a Sofinku. Navíc si pořídili kočičku Mourinku a fenku Sáru. „Být rodič je těžký, ale krásný,“ shrnuje svou nejtěžší roli.

Houslový virtuoz Pavel Šporcl|foto: Jana Matznerová