Pavel Kroneisl: Ticho

12. březen 2020

Nedávno jsem si v týdeníku Květy přečetl velice zajímavý článek na téma ticho. Lékaři a psychologové v něm rozebírali škodlivé účinky nadměrného hluku na lidský organismus.

Stále rostoucí hluk kolem nás vyvolává stres, zvýšení krevního tlaku, kardiovaskulární problémy a další a další neduhy.

Naopak ticho působí blahodárně a je pro naše zdraví čím dál tím víc potřebnější. S tím se nedá než souhlasit. V této souvislosti jsem zavzpomínal na začátky našeho pobytu v malé vesnici u Lipenského jezera a na problémy s tichem.

Totiž, jak jsem byl zvyklý dlouhá léta na městský ruch, který bohužel neutichá ani v noci, tak najednou téměř dokonalý noční klid byl také něco, co prostě vadilo. Já jsem to řešil tak, že jsem spal u tiše hrajícího rádia, protože jinak jsem usnout nemohl.

Přes den pochopitelně hlučí i naše šumavská vesnice, ale večery a noci jsou naprosto jiné než ve městě. Trvalo několik let, než jsme si na to docela zvykli, a ono téměř naprosté ticho nám přestalo vadit.

Teď jsou to pocity docela jiné. Je to nádhera, vyjít si v noci na zahradu a neslyšet nic, ale naprosto nic. Je to až takový zvláštní tlak v uších,  který ovšem není  nepříjemný. Naopak, je to dokonalá pohoda, pocit vyrovnání a klidu. Dokonale si užívám ty noční tiché minuty venku.

Pravdou je, že tenhle pocit  funguje hlavně v zimě. Jaro, léto i podzim mají u nás na Šumavě své zvuky. Slyšíte ptáky a hlavně zvířata. Ozývají se srnci, lišky, na podzim jeleni. Není to ovšem ten rušivý a všude přítomný městský hluk.

A víte co? Když teď přijedu náhodou do města, mám zase problém s usínáním tam. Takže teď jednoznačně chválím šumavský klid a ticho naší vesničky. Na vlastní kůži se přesvědčuji, jak je blahodárné a léčivé. Díky moc za to, že ho tady na Šumavě ještě máme.

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.