Pavel Kroneisl: Motýlí věž

Před pár lety nám dcera přivezla na naši chalupu malý keřík se slovy: „To je letní šeřík a krásně vám tady pokvete od poloviny srpna až do října, alespoň to říkali v zahradnictví.“

No, pár let jen tak rostl a měl všehovšudy dva, tři květy, krásné bílé svíce. Letos se ovšem vytasil s velkou parádou. Desítkami různě velkých bílých, lehce medově vonících květů.

Jednoho slunného dopoledne jsme doslova zůstali zírat. Na keři letního šeříku bylo barevno. Seděla na něm spousta motýlů – baboček admirálů a pavích oček. Chtěl jsem to spočítat, ale oni, mršky barevný, neposedí a tak to šlo těžko, ale odhadem jich bylo určitě přes čtyřicet. Celé to vypadalo jako zvláštní, tetelící se barevný vánoční stromeček.

Vzhledem k tomu, že se stejný obraz opakoval každý den, řekl jsem si, že tohle přece musím dát někam vědět. Rozhodně do nějakého ústavu, kde se zabývají hmyzem, nejlépe motýly. Samozřejmě jsem nepomýšlel na nic menšího, než je Akademie věd. Poprosil jsem ženu, ať mi najde telefonní číslo na patřičný ústav. Sedla si k internetu, já tohle moderní médium na rozdíl od ní moc nemusím, a záhy velice pragmaticky zchladila mé nadšení. Prohlásila, poslouchej, ty vědátore. Letní šeřík má také přezdívku Butterfly Tower, tedy motýlí věž, protože je vyhledáván motýly a to zejména babočkovitými. Takže mi parádně zmehlo. Prostě žádný objev. Škoda!

Ale abych pravdu řekl, zas tak mě to nemrzelo, vždycky jsem si rád sedl na lavičku u keře a pozoroval to barevné hemžení na bíle kvetoucí nádheře. Trvalo to od začátku září až do prvních říjnových dnů a bylo to lepší než většina televizních programů. Přeju dobré jitro.