Pavel Kroneisl: Letošní zima na Šumavě
Letošní zima u nás na Šumavě zatím byla taková, jaká má být. Po dlouhých letech opět nabídla patřičnou porci sněhu a mrazy byly také tak akorát. Prostě paráda.
Po ránu odklidím sníh z okolí našeho domku a prohážu pro našeho jezevčíka Blacka cestičku, aby se mohl řádně proběhnout. Pak ho pustím ven a sleduju jeho nadšení z toho bílého nadělení, ve kterém skotačí a lítá jako o závod.
Normální zimní pohoda.
Ale netrvá dlouho, přeci jenom packy zebou a pejsek míří rychle k teplu kamen. Horší to ovšem je, když se dostaví obleva a začne – nedej bože – pršet a tát. To je velký problém, protože Black vodu v kožíšku doslova nenávidí. Dostat ho ven k vykonání základní hygienické potřeby je skutečně složité. Zašprajcuje se a je třeba buď použít lehkého násilí, nebo ho prostě vzít a vynést ven, dostatečně daleko od domku a doufat, že než se vrátí, tak si uleví.
Ale těch skutečně zimních dnů bylo letos na Šumavě naštěstí víc než těch deštivých.
Fajn je, když se třeba s kamarádem Fandou, bývalým hajný ze Svatého Tomáše, vypravíme zakrmovat zvířátkům. Nad klid, ticho a velebnost zasněženého šumavského lesa nic není. Zimy jako je ta letošní, mám prostě rád. Sice, když ráno vstanu a podívám se z okna, radostí neskáču, ale potom vezmu šornu a když začnu to bílé nadělení vyhrnovat, tak jsem ve svém živlu.
Přeju dobré jitro.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
