Pavel Chlouba: Na toho Šmudlu mi nešahej

13. červenec 2018

Takhle se zlou jsem se potázal, když jsem jedné své starší zákaznici v dobrém úmyslu navrhl, jestli by jejímu trpaslíkovi nebylo lépe v garáži než ve staré pneumatice na předzahrádce.

Tento můj návrh neprošel, jako i několik dalších míněných stejně dobře. Nakonec jsem neprošel ani já se svými zahradnickými plány, jak vylepšit prostor zahrady u domečku s trpaslíkem. Jak už je u mne zvykem, přemýšlel jsem, jak jsem mohl tak fatálně selhat a nedotáhnout zakázku do úspěšného konce.

Je docela zajímavé zamýšlet se třeba nad tím, proč se na zahradnických školách vůbec neučí o věcech, které se v zahradním prostoru tak často vyskytují. Nevím, jak by se takový předmět měl jmenovat, ani jak by se vlastně zkoušel, jisté ale je, že něco o trpaslících by se učit mělo. Být trochu teoreticky poučen, nemusel bych zažít takovou potupu.

Vím celkem jistě, že poprvé jsem se s trpaslíky potkal díky pohádce o Sněhurce. Pohádkou jsem byl docela fascinován, ale s odstupem času se nebojím přiznat, že to bylo asi více díky Sněhurce než těm sedmi minichlápkům tak legračního vzhledu.

Když jsem trochu dospěl a začal jsem se věnovat zahradničení, trpaslíci mi sem tam do života vstoupili a ze zahrádek a dvorků na mě občas trochu škodolibě mrkali. Nikdy jsem těm pohledům příliš nerozuměl a neměl jsem je v lásce. Neuměl jsem to pojmenovat přesně, ale ta škodolibost v jejich očích mě udržovala ve stálém, nezdravém napětí.

trpaslíci, trpaslík

Nikdy jsem žádného trpaslíka nemiloval a jednoznačně jsem nebyl v tomto vztahu sám. Docela mě pobavilo, jak se k trpaslíkům postavili angličtí organizátoři velmi slavné zahradnické výstavy Chelsea Flower Show – jednoduše je zakázali, přeci nějací trpaslíci nebudou rozmělňovat opravdové zahradnické umění.

Ale s humorem přímo anglickým udělali jeden opravdu nečekaný krok. V rámci stoletého výročí výstavního areálu v londýnské čtvrti Chelsea udělali výjimku a v roce 2013 otevřeli na jediný rok trpaslíkům brány dokořán. Toho využili mnozí vystavovatelé. Zájem o trpaslíky samozřejmě rázem vzrostl a jejich sláva také.

V rámci objektivity je třeba na adresu trpaslíků dodat, že to nejsou jen tak obyčejné postavičky, které obveselovaly Sněhurku či jiná děvčata. Trpaslík je svým původem obvykle typický podzemní skřítek, který žije ve tmě.

Je až s podivem, v kolika kulturách tito skřítci žijí svůj tajemný život. V Japonsku se označují slovy bakemono či tengu, saunatonttu ve Finsku a barbegazzi ve Švýcarsku. Nejčastějším mezinárodním označením pro malé postavičky podzemí je slůvko gnom.

Pavel Chlouba: Ta zahrádka je boží!

Zahrada

Z času na čas se nám stane, že na naši zahradu zavítají zcela cizí lidé. Zavolají a domluví se, jestli by mohli nakouknout a třeba objevit i nějakou inspiraci.

V závislosti na zemi původu každý skřítek vypadá trochu jinak, snad vždy je ale propojen s nějakou magicko-mystickou funkcí. V mnoha kulturách plní trpaslíci docela důležité poslání – jsou strážci podzemí a hlídají zejména zlaté poklady ukryté v hlubinách.

V Rusku se trpaslíci označují moc hezkým slůvkem domovoj, neboť slouží jako ochránci domácího štěstí. Proto jim často majitelé domů dávají trošičku jídla do malých talířků umístěných z venkovní strany domovních dveří. Říká se také, že trpaslíci se zapojují do skrytých procesů rostlinného života.

Teď už trochu chápu tu dámu, jak mi zatykala a okřikla mě, ať ji na toho Šmudlu nešahám. Jsem mírná povaha a rád dělám ústupky, když jde o dobro věci. Jestli trpaslíci opravdu zasahují do tajemných dějů v rostlinách, možná je přece jenom vezmu z času na čas na milost.

Ale nemyslete si, že si hned nějakého vystavím do zahrádky. Jestli kdy udělám nějakou výjimku, nebude to příliš často. Podle vzoru Chelsea Flower Show maximálně jednou za sto let. 

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.