Pamatuje protektorátní ligu i hokej na slepém rameni Malše. Václav Lenc letos oslavil 98. narozeniny

Byl například u toho, když se v roce 1941 dostaly České Budějovice zpátky do domácí nejvyšší hokejové soutěže. V dresu tehdejšího AC Stadionu se jako ligový hráč proháněl ještě po zamrzlém slepém rameni řeky Malše. 

Přezdívka „Kolík“ je pro legendárního hokejistu Václava Lence, který už pár let žije v domově pro seniory v Kaplici, pořád výstižná. Ve svých osmadevadesáti letech je totiž stále v obdivuhodné kondici.

Často vzpomíná na zápas, který ho přivedl k hokeji. 27. února 1933 se českobudějovický AC Stadion utkal s mistry světa ze Spojených států, a to na slepém rameni řeky Malše za bývalým dominikánským klášterem. „To bylo právě v neděli dopoledne, kdy se obvykle hrál hokej. Lidé se po mši v kostele rovnou šli podívat na hokej,“ vypráví.

O led se starali Buchta a Šunka

O hrací plochu se na řece starali ledaři Buchta a Šunka. Díky nim byla vždy připravená podle ligových parametrů. „Led nikdy neroztál. Vždycky tam byla taková nějaká kra, na které se sice nedalo bruslit a hrát hokej, ale čekalo se, až zase přijde mráz a udělala se ta lesklá ledová plocha,“ popisuje Václav Lenc.

Mezi jeho nejkrásnější hokejové zážitky patří postup AC Stadionu do tehdy nejvyšší domácí hokejové soutěže, protektorátní Českomoravské ligy, v roce 1941. Kolík hrál v útoku na levém křídle, když se Jihočeši probojovali mezi elitu po výhrách nad Meteorem Svobodné Dvory. „To bylo vlastně nejkrásnější, co mohlo být, že České Budějovice mohou mít mužstvo v nejvyšší soutěži, že se budou utkávat s mužstvy v Praze,“ dodává.

Budějovice jako první ohrožovaly pražskou hokejovou elitu. Úspěšné sezóny připomíná nová kniha

• Upravit
• Smazat

Dosud neznámé fotografie a hlavně náhled do nejúspěšnějších hokejových sezon v Českých Budějovicích přináší kniha Českobudějovické zlato, stříbro, bronz. Napsal ji hokejový historik a publicista Ladislav Lhota.

Za druhé světové války byl totálně nasazený v Linci. I přesto ale pořád hrál protektorátní ligu za České Budějovice. Jeho domovský tým si ho sám vyžádal. Hranice Třetí říše pravidelně přejížděl na základě povolení linecké policie. „Na základě toho jsem jezdil i na hokeje do vzdálených měst jako Ostrava, Praha i Bratislava,“ říká.

Jednoho dne ale ze zápasu přijel se zpožděním, a tak nestihl poslední vlak do Lince. Za nenastoupení do práce hrozilo i vězení. Dráhy ale tehdy na pomoc vybombardovanému rakouskému městu vyslaly z Českých Budějovic jednu lokomotivu, se kterou se svezl i Václav Lenc.

S vrcholovým hokejem skončil v 38 letech. Výkony hráčů českobudějovického Motoru ale pořád bedlivě sleduje. Jeho přání k 90. narozeninám klubu je jasné – návrat zpět do extraligy, kam podle něj odjakživa patří.