Od UHO přešly jídelny k pestré stravě. Počet školáků, kteří pravidelně chodí na oběd, ale klesl

18. květen 2016

Už více než padesátiletou tradici má školní stravování v českých zemích. Začalo se rozšiřovat hned po druhé světové válce. „V současné době je Česká republika na špičce nejen v Evropě, ale i na světě, co se týče organizace a zajištění jídla pro děti,“ říká Jan Moudrý ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Kvalita školních jídel se podle něj v posledních letech výrazně zlepšila. „Pokrok je velký. Naše generace si pamatuje UHO - hnědé omáčky univerzálního charakteru, vůně a tak dále. Teď je strava pestrá, suroviny jsou dostupnější, jídelny mají lepší zařízení na přípravu,“ popisuje.

Většina jídelen nabízí dětem na výběr ze dvou i více hlavních chodů. Přílišný výběr ale může být někdy na škodu. „Při našem hodnocení v jídelnách jsme došli k zajímavému závěru: když necháte děti vybírat, tak jejich strava bude dost jednostranná. Důležitá tedy je, aby vždy byla pestrost jídel. V Římě to nyní například vyřešili tak, že dětem v jídelnách opravdu nabízí jen jedno jídlo a tím zajišťují tu pestrost,“ vysvětluje Jan Moudrý.

Jan Moudrý Zemědělská fakulta Jihočeská univerzita

Česká republika má dlouhodobě vypracované normy pro školní stravování. Zákon garantuje kvalitu, takzvaný spotřební koš udává průměrnou spotřebu konkrétních potravin za měsíc a jídelny podle něj musí vařit.

Co se týče používání polotovarů, jsme na to stejně jako sousední Rakousko. „Porovnávali jsme školní jídelny v těchto dvou zemích a podíl použitých polotovarů je tam zhruba stejný - kolem jedenácti procent. Zajímavé ale je, že u nás trend roste, zatímco oni už přišli na to, že polotovary nemají jen výhody, a je tam pokles,“ dodává Jan Moudrý.

Polotovary přitom mnohdy ani nejsou levnější. „V naší univerzitní menze jsme měli na návštěvě rakouské kolegy, kteří se seznamovali s tím, jak se u nás vaří. Ten den připravovali kuchaři pizzu čistě z domácích surovin. Když se návštěvníci ptali, proč nekoupí těsto jako polotovar, tak jim vedoucí spočítal, že je výrazně levnější, když si vše připraví sami,“ vypráví Jan Moudrý.

České školní jídelny patří mezi nejnavštěvovanější na světě. Většina dětí má skutečně denně teplý oběd, což jinde rozhodně není zvykem. Čísla ale klesají. „Kdysi chodilo do jídelen skoro sto procent žáků, teď už je to pod devadesát. Myslím, že jsou za tím dva důvody. Někteří rodiče nemají dost peněz, aby obědy zaplatili. Druhým extrémem jsou pak děti rozmazlené z domova, kterým rodiče dají tolik kapesného, že si mohou k jídlu koupit cokoli. Tato skupina dětí podle mě výrazně kazí přístup ostatních ke správnému stravování,“ komentuje.

autoři: Jana Urbanová , Andrea Poláková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová